Odviate vetrom

Tak tomuto já říkám postelový film, protože kdybych vyrazil (samozřejmě jen hypoteticky) na snímek s takovou stopáží do kina, má prdel by poznala středověk, jak by řekl Marsellus Wallace. Stopáž byla vskutku opulentní, a to tvůrci předlohu notně (a nutně) okleštili, aby se z příběhu nestal osmihodinový maraton. Knižní předlohu jsem četl a řekl bych, že se filmařům podařilo vystihnout autorčin hlavní záměr, čímž museli notně vytočit dnešní BLMáče, kteří jistě kakají kolmo vzhůru z toho, že zde byla prakticky ignorována palčivá otrokářská otázka. Mě to nikterak netrápilo, protože má rodina, kam až paměť sahá, nevlastnila jediného otroka, tím méně prosperující plantáž. Proto necítím ani nepatrnou část kolektivní viny za to, že si Anglosasové i mnozí další kmenové zajišťovali dovoz levné pracovní síly z afrického kontinentu. A tak jsem si mohl snímek v klidu užívat, protože mě bavilo, jak si Vivian Leigh parádně dávala tu zprvu jen zhýčkanou, sebestřednou fiflenu, která se postupně měnila v sebestřednou, pragmatickou machiavelistku. Na filmu bylo jasně patrné, že už něco pamatuje, ale třiaosmdesát bych mu fakt nehádal. Za mě dobrý. / Poučení: Na místě jižanského civilisty bych na příchod Shermana nečekal. (18.03.2022)

Nádherný a nezapomenutelný příběh. Ani se mi nechce věřit, že byl film natočen v roce 1939, on totiž opravdu předběhl svou dobu. Jih proti Severu dokonale ukazuje ten zlatý starý Hollywood se vší honosností a vznešeností. Každý dialog, každá věta je nezapomenutelná a nabitá spousty emocí. Myslela jsem si, že bude celkem náročné zvládnout film na jedno zhlédnutí, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny, ale film mě dokonale pohltil a já si jen užívala ten krásný příběh. Ta délka tady byla potřebná. Naprosto famózní herci, samozřejmě velký herecký koncert Vivien Leigh. Clark Gable mě dostal svým neuvěřitelným charisma a jeho věta "Frankly My Dear, I Don't Give A Damn" mě vždy totálně odzbrojí. Jih proti Severu je velká klasika, na kterou nedám dopustit. (24.01.2011)

Jih proti severu je dokonalý takový, jaký je. Dlouhý - ale ne rozvleklý! Romantický - ale ne jak z červené knihovny! Výpravný - ale ne rozmařile rozmáchlý! A dojemný - ale ne kýčovitý. Jedna z nejdokonalejších literárních adaptací. Vivien Leigh, která nás od začátku pevně uchopí, aby nás nechala nahlédnout do své duše i do duše své doby. Bezchybná Hattie a "ušatý ďábel" Clark Gable, který nutně uchvacuje něžné pohlaví všech časů. (04.10.2005)

Nelze než souhlasit v tom, že tento snímek předběhl svoji dobu o hezkých pár let. Co se týče technické stránky, tak je na tom film opravdu velmi dobře. To co činí divákům těžkosti je šílená stopáž. Přiznám se, že dokonce ani já jsem neměl chuť to vidět bez přestávky. Film samotný se skládá z několika hodně rozličných částí. Úvodní námluvy byly neskutečně nudné a začínal jsem mít obavy, jestli opravdu sleduji ten všemi oslavovaný film. Odpověď mi dala část následující období kolem války a bezprostředně po ní byla naprosto skvostné a několikrát se mi po kůži prohnala husí kůže. Bohužel začleňování do společnosti netrvalo věčně a snímek nabídl opět další milostnou část, která byla zcela zbytečně moc rozvleklá, tudíž i značně nudná. Divácký dojem mi opět zachránila závěrečná třicetiminutovka. Celkově vzato se jedná o působivý snímek, který ovšem není schopný udržet po dobu takřka čtyř hodin stabilně vysokou úroveň. Několik pasáží bylo opravdu božských, ale bohužel je snímek vycpaný pořádně tlustou vrstvou vaty. Lepší tři kousky. (02.05.2018)

Na moje prekvapenie nie je kniha žiadna červené knižnica. Len tak zo srandy som si chcel prečítať pár úvodných strán, ale nepustil som túto vyše tisícstranovú buchlu z ruky, kým som ju nedorazil. Členenie do pomerne krátkych kapitol, ktoré končia často cliffhangerom, ženie príbeh svižne dopredu. Práca s motívmi a výstavba kapitol podlieha modernej dramaturgii a timingu, ktorý vám nedá vydýchnuť. Obdivuhodná je najmä práca s postavami a ich vývojom, nečakal som taký komplexný prístup nielen k hlavnej hrdinke. Scarlett je esencia melodramatičnosti, vášňami zmietaná žena, ktorá ignoruje intelekt (neberte to ako šovinistické povýšenectvo, presne takto je Scarlett vykreslená v knihe aj vo filme) a neustále chce sýtiť svoje rozmarné túžby či už v podobe mužov alebo šatstva. Kniha sa ničomu nevyhýba a nechá všetkých padnúť pekne na hubu, vojna je vykreslená naturalistický a postavy nedostanú nič zadarmo.....................Film trpí množstvom režisérov, ktorí sa na jeho vzniku podieľali. Nie je to vidno v polohe trikov a výpravy, ale na štýle jednotlivých pasáži. Najlepší je začiatok po epizódu "U dvanástich dubov", vďaka precíznej práci s mizanscénou a pohybom kamery, ktoré sa akosi v strednej časti vytratia (deštrukcia Atlanty vsádza na veľkoleposť akcie, na nové technické možnosti využitia farby, no postráda dômyselnejšie režijné uchopenie). Rovnako posledná tretina neoplýva nijakým extra štýlovým spracovaním, naopak dialógy sú často len vo vysvetľovacej polohe. Finále je zdrvujúce len vďaka hustote dramatických vrcholov. Film vypúšťa množstvo postáv a obrazov, ktoré v knihe dopomáhali vybudovať Scarlettin dramatický oblúk, ale bez ktorých je ako tak pochopiteľný. Ak by tam chceli mať pri tomto tempe rozprávania všetky postavy a peripetie, film by trval tak osem hodín. Nesplošťuje sa ani naturalistický rozmer vojny, aj keď si viem predstaviť omnoho väčšie jatky aj na plátne. Smiešne je akurát zamlčanie Kukluxklanu vo filmovej podobe. Aj kniha aj film boli už v dobe svojho vzniku považované za staromilský a spiatočnícky pohľad na otroctvo a je jasné, že je hlúposť obhajovať názor, že černochom bolo v časoch otroctva lepšie. Čaro fenoménu Odviate vetrom však spočíva vo vášnivom i bolestnom príbehu o húževnatosti v časoch ťažkostí, ktorý je taký silný, že prebíja všetky ostatné nedostatky. (23.08.2013)