Muži, ktorí nenávidia ženy

Příliš mnoho chladného efektu, klišé a patosu maskujících organickou neústrojnost, nedostatečnou propracovanost a neuspokojivost kauzálního vyplývání. Je to pitomé, ploché a špatně odvyprávěné i jako detektivka i jako depresivní drama o tom, že se zneužívaná holka a křehká mstitelka v jednom, stejně bystrá jako naivní, při práci zamiluje do týpka, který za to (ovšem ani o to) nestojí. Honí se tu příliš moho zajíců najednou a spatlává příliš mnoho věcí dohromady na to, aby to všechna nakousnutá témata (nacismus a fašismus ve Švédsku, biblistika a sektářství, korupční kauzy, politika vs. žurnalistika, finanční mafie, zdegenerované staré rodinné klany a ostrovní klaustrofobie vs. rozpadlé městské moderní rodiny, všudypřítomné zneužívání a násilí na ženách, neopětované city a banální formy vztahů etc. etc.) neodnesla letmostí a povrchností. Navíc i forma je neústrojná a rozpadlá - po samostatném krátkém úvodu se mění místo děje a první, dost natahovanou část filmu, zabírá vyšetřování na ostrově, pak následuje opět změna místa a druhá část o pomstě, kterou Lisbeth z naivní zamilovanosti uchystá, a která působí, jako kdyby k filmu prostě přitočili jednoduchý a rychlý videoklip, nehledě na to, že i v realitě filmu by musela o pár scén dál za tohle skončit mafiánskou popravou a dopadnout stejně jako ta kočka na prahu ostrovní chaty (asi vůbec nejtrapnější klišé celého filmu, od chvíle, kdy se tam kočka objevila, jsem doufala, že to Fincher nepoužije, ale je to opravdu takhle se vší vážností takhle otrocké). Nemluvě o neustálých nevysvětlenostech či logických chybách - např. když Mikael má po tom všem na obou svých účtech dohromady pětašedesát tisíc korun, ačkoli mu za jeho několikaměsíční vyšetřování měl Henrick zaplatit královskou odměnu. --- Tadadá. --- Lapsů nebo nepozorností, resp. momentů, u nichž se pozorný divák co chvíli zastavuje a činí si mentální poznámku, nebo si chystá mimoscénářové vysvětlení, aby to nějak překlenul, je tam tolik, že z nich je film snad ušitý a nelze než to po pár zaplněných stránkách v mentálním bločku prostě vzdát a začít tolerovat, že film neobsahuje propracovanou hlubší strukturu a pod povrchem není nic, na co lze doptávat či odvolávat. Film ale ani na povrchu jako by nevěděl, co chce říct, respektive každou scénou sděluje něco trochu jiného, a jakákoli zobecňující vyznění se spíše rozkližují, než že by se synergicky podporovaly, a ve výsledku zbývá nejasný chaos, v kterém se nedá moc smysluplně hrabat. Postavy a jejich motivace nedávají v úplnosti smysl, rozporují se, a hodně volných konců a informací v mnoha scénách vede do prázdna a končí řetězícími se otázkami, jejichž zbytečné vyvstávání se rychle omrzí. Film je ztrátou času pro každého, kdo se nechce jen s polovypnutou myslí bavit u efektně natočených scén a nechat na sebe působit bez větších ambicí každé téma a jeho obecnou pachuť zvlášť, protože jinak vás to bude v konkrétnostech a detailech jen ustavičně nadzvedávat ze židle. A jinak soudím, že Fincher je čím dál línější a talent, který má, využívá na čtvrt plynu jen pro zábavu, pro prachy a pro slávu. *~ (14.01.2018) (menej) (viac)

Udělat přesné srovnání obou verzí, tedy té evropské a severoamerické, by znamenalo zhlédnout oba filmy naráz, resp. krátce po sobě. První zpracování jsem viděl už téměř před dvěma lety, a tak se neodvažuji udělat kategorický závěr. Nicméně právě porovnání obou verzí a jejich kvalit je na celé věci to nejzajímavější. Jedná se totiž o zásadní rozdíl mezi evropským a americkým velkofilmem. U toho zámořského se zjevně pohybujeme v úplně jiné rozpočtové kategorii, takže už úvodní titulky vás přibíjí do sedadel audiovizuální smrští, když vidíte působivé proměny těl obou hlavních hrdinů v oceánu tekutého latexu. Oceníte špičkovou kameru a skvělý hudební doprovod. Ať už na exteriérech nebo interiérech se nemuselo šetřit, hlavní mužskou postavu obstaral patrně jeden z nejlépe placených herců současnosti, který si tak vyplnil mezeru mezi natáčením bondovek. Celé to zaštítil jeden z nejuznávanějších režisérů posledních dvou dekád. Místo neznámých evropských herců vidíte celosvětově známé tváře hollywoodských hvězd. Vznikl film, který pravděpodobně zasáhne do udílení oscarových cen a který se úspěšně bude distribuovat v celém světě. Mezi americkou a evropskou verzí nejsou zásadní rozdíly v ději, oba snímky se snaží celkem věrně a v rámci možností daných stopáží přenést na plátno knižní verzi. Ta americká je snad poněkud polopatističtější, platí tady, že se snaží o univerzální oslovení publika různých kultur a zemí, takže moc nenechá diváka přemýšlet nad nevyřčeným - je zkrátka doslovnější. Někde je to na škodu věci, vztah Blomkvista a Lisbeth bych rozhodně neredukoval na sexuální rovinu, právě naopak. I při té velkorysé stopáži je až s podivem, jak málo se film dokáže vnořit do psychologie jednotlivých aktérů, ukázat jejich motivaci, ty démony, které vedou k sérii zločinů a k tahům jednotlivých protihráčů. Jak už jsem napsal, americká verze je výpravnější, filmařsky nejspíš i kvalitnější, on je přece jen rozdíl mezi Fincherem a Oplevem, ale když o tom tak přemýšlím, přece jen je mi sympatičtější Oplevova verze. Co si budem namlouvat, z celé řady švédských kvalitních detektivek se stala série Milénium šlágrem nikoliv pro postavu investigativního novináře - těch se na stránkách knih prohání celé tucty - ale kvůli ujeté pankerce s poněkud sociopatickým chováním a špičkovými hackerskými schopnostmi. A tady přece jen v mých očích jednoznačně vede Noomi Rapace, která má zvláštní charisma, je neokoukaná, takže si ji člověk snadno s Lisbeth ztotožní a je schopný jí fandit. Roony Mara je podle mě schopná herečka, ale chemie mezi ní a mnou jako divákem prostě nefungovala tak, jak měla. Byla mi dokonce trošku nesympatická a to je potom těžké někomu držet palce. Napadá mě pár jiných jmen, které bych v té roli viděl radši. Každopádně za návštěvu kina tenhle kousek určitě stojí, už kvůli skvělému soundtracku a profesionálnímu provedení. Jen málokterý blockbuster si udrží úroveň, aby neurážel filmové fajnšmekry, ale musím říct, že po emoční stránce mě americká verze tak nějak minula. Znovu už ten film vidět nemusím. Celkový dojem: 75 %. (17.01.2012) (menej) (viac)