Medianeras

MFF KV 2011. Pěkný a milý filmeček o dvou pěkných a (rozto)milých mladých lidech, žijících osaměle a stísněně jako v konzervách v přeplněném velkoměstě, Argentinské metropoli Buenos Aires. Ajťák a designérka, se svými fobiemi, se svými malými živůtky, snažící se přežít a najít spřízněnou duši. Sonda do životů dvou obyčejných lidí, na kterou se příjemně kouká, u které se sem tam usmějete, která má sem tam hluchá místa, ale i sem tam zajímavé nápady, spoustu detailů, které vám mnohdy připomínají něco z vás. Sympatičtí hrdinové, bojující a zažívající hořkost i drobné radosti, kterým snad budete přát, aby nalezli své štěstí. Filmeček doporučuji na večer, tak po 22. hodině, kdy se vám ještě nechce spát a máte rozjímavou náladu. 3.5/5. (06.07.2011)

Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. (08.11.2012)

Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř. (12.12.2017)

Na Medianeras me urcite nejvice zaujalo filmove ztvarneni architektury v Buenos Aires, ktere jen umocnilo pocit samoty a odcizeni uprostred velkomesta. Taretto trefne a stroze vylicil problematiku dnesni mladeze, napric kontinenty, kteri se stavaji zajatci svych compu, notebooku, iphonu a jinych cypovin a v realu se na ulici opacna pohlavi neumi ani pozdravit. Trochu trpka komedie s romantickym nadechem, ktere nechybi vtip, dobra kamera a sympaticti a dobre hrajici herci. Mozna jen skoda kycovitejsiho konce. (14.10.2012)

Žijeme namačkaní na sobě a stejně jsme sami.----"Vím, že jsem jediný člověk ztracený mezi miliony dalších."---- Tenhle film se podle mě povedl. Všechno působí upřímně, obyčejně lidsky. Trochu mi to tím způsobem jakým divák nakoukne do života postav připomnělo Amélii. Možná to chce mít na film správnou náladu, ale přišlo mi, že to ten problém izolovanosti je vystižený tak, že by to snad obrazněji vystihnout nešlo. Určitě se dá najít spousta námětů k zamyšlení, pokud máte chuť a čas, nebo se na to dá dívat jen na odreagování...---"Tohle je popatnácté, co jsem se zapsal na plavání a popatnácté, co nejdu. Miluju plavání, ale nesnáším všechno předtím a potom. Nesnáším sprchování před a po.Nesnáším svlékání a oblékání, sušení vlasů v zimě, mokrej ručník v tašce, mokrý plavky, mokrý žabky, nesnáším smrad chlóru......."---- > (16.12.2015)