Banáni

Ďalšia s typických Allenovských ranných komédií, ktorá na jednej strane kritizuje americkú spoločnosť a jej fungovanie a na strane druhej je príbehom loosera, ktorý sa dostáva do absurdných situácií, ktoré sú často krát podfarbené sexuálnou deviáciou alebo frustráciou. Už tu môžme badať Allenovú záľubu v interpretáciach diel. Scéna s kočíkom evokuje Krížnika Potemkina a fiktívny štát nie je až tak vzdialený od Freedonie bratov Marxovcov s filmu Kačacia polievka. Filmu rozhodne dominuje scéna v súdnej sieny, ktorá využíva neuveriteľné množstvo nápadov nevynímajúc Skatologiu - čo je sexuálna deviácia na ktorú stračí telefón a to správne číslo. V Allenových filmoch sa dá hľadať a nachádzať a tí čo vedia viacej sa aj viacej budú baviť. Ale nie je to nevyhnutnosť. Príbehu sú to jednoduché, plné vtipných momentov, ktoré často odkazujú ku groteskám. Banáni sa približujú viacej k tomu čo bude pre jeho tvorbu typické a badať tu neuveriteľný cit pre rozprávačstvo. Možno sa nejedná o úplne najlepší film, ale rozhodne má veľa svetlých momentov, ktoré ocení nejeden divák. (07.12.2011)

Filmy Woodyo Allena nemam moc rád. Ten jeho "intelektuální humor" mi prostě nesedí. Původně jsem si to pustil jen jako takovou kulisu k vaření, ale hned na začátku mě pobavil atentát na prezidenta v přímym přenosu, následoval cvičební stroj do kanceláře, nákup porno-časáku a další a další scénky a já jsem nakonec začal vařit až po filmu. Najdou se tam občas i nějaký hluchý místa, ale film je celkem krátkej, takže to docela uteče. Film má tady momentálně 77% a s timhle hodnocenim celkem souhlasim. Asi první film od Woodyho Allena, kde se v hodnocení shodnu s ostatníma. P.S. Sylvester Stallone tady dostal němou, asi tak minutovou roli, ve který se pokouší v metru znásilnit nějakou bábu a Woody Allen ho chytne za flígr a z metra vyhodí :-) (18.12.2010)

K tomuhle filmu jsem se dostal tak, že jsem jednou naprosto nečekaně vstal před šestou ráno a na MGM běželi Banáni. Woodyho Allena jsem od sebe vždy fofrem odfiltrovával, ale tehdy jsem zrovna natrefil na tu scénku s kupováním Orgasmu a pak na Stalloneho v metru a bylo po filtrech.___Je ovšem pravda, že zmíněná chvilka byla asi z celého filmu nejlepší. ___Na svou dobu dost kontroverzní, ale uvědomme si, že Woody vlastně nepřestřelil, jen předběhl dobu. Konzumace manželství v přímém přenosu TV kamer a s účastí diváků přímo v ložnici? A co jsou potom projekty jako Odpanění nebo dnešní novinka? Ano, vážení, doba Woodyho ztřeštěností je tady, právě teď v naší společnosti. (10.09.2008)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Nemám za sebou moc posezení s jihoamerickými diktátory, kteří za úřední jazyk vyhlašují švédštinu a vyžadují nošení spodního prádla nahoře, aby se to dalo kontrolovat. Nicméně si myslím, že by s nimi nebyla žádná zvláštní zábava v porovnání s citově, sexuálně a intelektuálně nezralým vládcem San Marcosu, jehož nadšení při bojovém výcviku by vyřadilo z provozu i skalpy nevinných obětí ověnčenou US Army. A pokud jako já rádi tlučete zástupce nejotylejšího národa na světě do citlivých partií, tak pamatujte, že „Nemůžete praštit amerického občana aniž byste k tomu měli povolení od ambasády!“. (31.12.2012)