Insidious

James Wan má klíč od brány kultovních hororů. V roce 2010 bránu otevřel a filmovou pásku s Insidiousem zařadil mezi ostatní kultovky, které nebudou nikdy zaprášené (divácky vyhledávané). Důmyslná atmosféra je natolik pohlcující strachem, že nedýchám a nechám se unášet tísnivým napětím a dokonalým zvukem, který je prvotřídní. Wan je mistr atmosféry! Nechybí sebemenší chyba v první polovině snímku, který je strachem na úrovni španělských ďáblů REC. Jeden z nejlepších hororů desetiletí. Malé neinvestiční hororové dílo, které zasluhuje plné hodnocení. V nočních hodinách v perfektním zvuku.. brrr! (21.03.2012)

Nějakou dobu jsem tenhle film měl uložený na HDD, ale poté, co mi kamarád řekl, že to večer musel vypnout a dodívat se až ráno (tak se bál), jsem si řekl, že si to musím pustit, až na to budu mít náladu. A dneska jsem ji náhodou měl, takže volba "na co se podívat" byla jasná. A musím říct, že Insidious mě prakticky nezklamal. Jistě, pár scén mi přišlo až parodických (příšera si brousí drápky, plynová maska) ale jinak vše fungovalo perfektně. Bál jsem se tam, kde jsem se měl bát, většina scén byla působivých, Rose Byrne byla super a Patrick Wilson taky dobrý. Myslím, že tohle má potenciál stát se kultem. A nejen proto, že si některé scény vysloveně říkají o to, aby je někdo zparodoval. Tenhle film podle mě bude často parodován, uvidíme. A podle toho konce, myslíte, že se dočkáme pokračování? ;-) 90 %. (13.07.2011)

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! (28.04.2011)

Josh žije so svojou ženou Renai a tromi deťmi v nádhernom dome. Niečo však nie je v poriadku a zo dňa na deň sa opakujú situácie z ktorých ostáva rozum stáť. Čudesné hlasy, rôzne zvuky, ktorými sú svedkami nie len deti. Na všetko jedného dňa dopláca syn Dalton, ktorý podľa doktorov po páde z rebríka upadá do kómy. Josh sa rozhodne spraviť rázny krok a s celou rodinou sa presťahujú do nového príbytku, dúfajúc, že okolnosti naberú starý spád a všetko bude tak ako predtým. Postupom času si však s manželkou Renai uvedomujú, že ich syn má iný problém. Na pomoc privolajú známu Joshovej matky, Elisu Rainierovú, ktorá sa venuje okultnej vede. Vidí veci, ktoré iní nevidia. Jasne im dá najavo, že z predošlého domu bolo úplne zbytočné odísť. Posadnutý je totiž ich syn, Dalton. Priviesť ho späť do sveta živých bude náročnejšie ako si všetci myslia. Za prvé by som chcel povedať, že žáner horor rozdeľujem do niekoľkých druhov, ktoré hodnotím z viacerých uhľov pohľadu. Duchariny sú mojim najobľúbenejším z pomedzi všetkých. Asi preto som na tento druh taký kritický. Film ma bavil. Miestami celkom slušná atmosféra, ktorú však ťahala najmä hudba a to je fakt, ktorý ma núti ísť s hodnotením dolu. Nie že by snímok neobsahoval lakačky, alebo by divák nemal pocit strachu. No mňa tento film nezasiahol tak ako by mal. Všetko mi to prišlo akési detské. Dej sa rozbiehal veľmi pomaly. Muž s ohňom v tvári mi pripomínal vizážistky z jarmokov, ktoré maľujú motýle na tváre detí. Všetkého bolo akosi poskromne. Duchovia nestrašili, ba dokonca sa ani poriadne nehýbali. Len stáli ako figuríny vo výkladoch Sportisima. Na mňa tento "pasivizmus" nezaberal. Wan je hororovým režisérom budúcnosti - to bez pochýb! Myslím, že nás ešte nejeden krát poteší svojou originalitou a obrovským potenciálom. Pre tento krát, o trošku lepší priemer - 65%. (13.10.2013)

Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. (06.09.2011)