Insidious

Nejsem si jistý, jestli mám vůbec posuzovat scénář, neboť jsem tohoto subžánru hororu zcela neznalý, ale myslím si, že i kdyby byl dobrý nebo byl ještě horší, pocity by se změnily minimálně. Tenhle film totiž hraje čistě na strach. A na rozdíl od mnohých uživatelů zde mě neděsila pouze úvodní 3/4 hodina plná mrazivých náznaků a tancujících dětí, ale i ten bizarní svět poté. Takže mi vůbec nezáleží, jestli tvůrci různé humorné prvky zahrnuli schválně nebo si mysleli, že to stále je pod hranicí over the top. Dobře 5x jsem prodělal těžký infarkt a ještě jsem se neodvážil podívat do kalhot. Kdo ví, co za hnusného bubáka by na mně odtud vyskočilo. Ano, takhle si představuji horor. Dívat se na to o půlnoci na sluchátkách opravdu k nezaplacení, ale být sám bez jakékoliv lidské podpory, asi to nerozdýchám. BAF! (07.11.2012)

Uznávám, že pár scén by mohlo být v kině opravdu děsivých, ale založit horor pouze na lekačkách není úplně ideální, Dojem pak kazí především nelogický a extrémně překombinovaný děj. A jak už jsem se přesvědčil v Conjuring, Wan je dobrý především ve schopnosti kopírovat z jiných úspěšných hororů to dobré a bohužel už ne tak dobře to slepit dohromady. 30% (04.01.2015)

Vydatná inspirace Paranormal Activity, ale místo otravných blairwitchovských kamer to zvolilo klasický filmový přístup. Tudíž je to mnohem strašidelnější. V rolích rodičů se objevili překvapivě dobří a známí herci, což je fajn. Ke konci už to začínalo připomínat spíš Noční můru z Elm Street, ale místo hláškujícího Freddyho je tu čert a stařena. Kdybych na to koukal v noci sám, tak bych se fakt hodně bál. (15.05.2011)

Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. (06.09.2011)

A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. (01.01.2015)