Arrietty ze světa půjčovníčků

Nádhera! Jednoduchý, ale přitom velmi silný a dojemný příběh podpořený krásným soundtrackem. Už samotná úvodní skladba "The neglected garden" od Cecile Corbel mě zasáhla, a to nejen tím, jak její text trefně dokresluje atmosféru celého vyprávění. Arrietty je zkrátka přesně ten typ filmu, díky kterému tolik miluji anime od studia Ghibli. Jeho styl je zde velmi patrný a i když v tomto případě nebyl režisérem samotný mistr Miyazaki, má v sobě to magické cosi, pro něž se mi vždy při sledování na tváři objeví úsměv a nezmizí ještě dlouho po skončení, neboť má mysl se díky němu vrací zpět kamsi do dětských let a objevuje dávno zapomenuté představy, ve kterých je možné cokoliv. Zas a znovu žasnu, jak ta hravost a čistá radost z prostých věcí kolem nás dokáže zahřát u srdce. V tu chvíli se nechci ptát, zda to, co vidím ve filmu, má cokoliv společného s realitou či snad logikou, ale stačí mi jen propadnout se do podivuhodného světa fantazie a nechat se jím unášet s výrazem šťastného dítěte. Právě v tom je pro mě síla Arrietty – při jejím sledování se stávám zase dítětem a rád věřím všemu, co se odehrává před mýma očima. O to je pak těžší (a smutnější) návrat do reality. Ale za těch pár desítek minut dojemné a nepředstírané radosti patří tvůrcům můj velký dík... (03.11.2013)

Viděno 28.7.2010 v šibujském kině Toho Cinemas, nedlouho po premiéře. A jsem neuvěřitelně ráda, že jsem na to tehdy šla, protože to byla prostě nádhera. Netuším, jak to popsat - u mnoha filmů bych popsala řádky a řádky vět, ale u Karigurashi no Arrietty nemám slov. Příběh se zdá jednoduchý a něco podobného (o malých lidičcích) jsme už viděli ve více filmech, avšak zpracování Karigurashi no Arrietty pro mě bylo dechberoucí. A uznávám, že na mém dojmu se hodně podílela i hudba. Cécile Corbel se svým keltským stylem hudby byla pro tohle bez přehánění dokonalou volbou. Soundtrack doporučuju. A opět ztrácím slova. Je jen jasné, že pokud bych měla nějaký žebříček Ghibli filmů, Karigurashi no Arrietty by se zařadilo na druhé místo hned po Cestě do fantazie, čímž by předčilo všechny ostatní Ghibli filmy, včetně Princezny Mononoke.... Zahřálo to u srdce jako žádný jiný film už dlouhou dobu. ~(5,0★)~ (01.09.2010)

Dokonalý animovaný film. Jednoduchý příběh, výborná stopáž a nádherně namalovaný film. Velice krásná Arrietty a smutný chlapec, který má nemocné srdce a Arrietty mu dá důvod znovu žít, dá mu sílu pro jeho další cestu. Nemohu hodnotit jinak, než stoprocentně. Někoho to za srdce nevezme, ale nás slabší povahy, to rozseká. (25.08.2016)

Po těch animovaných japonských dramatech, co jsem viděla den předtím, tohle byla velmi příjemná změna. Musím vyzvednout hudbu a animaci přírody... báječné. Člověk si mohl všímat třeba i takových detailů, jako když se jen posunula noha na keramickém květináči, tak byl slyšet ten typický zvuk, když se zavadí o keramiku.. prostě do detailu propracované. Jedním slovem bych tohle shrnula asi jako gorgeous a ani to nevím, jestli to dostatečně vystihuje. Btw. ten špendlík, co nosila jako šavli ji neskutečně sekl. (18.01.2014)

Skvostný pohádkový příběh o soužití posledních malých skřítků v domě lidí. Kouzelná, technicky dokonalá animace, poetická, přívětivá atmosféra, krásná hudba, působivé ztvárnění miniaturního světa skřítků i dojemného přátelství Arrietty a nemocného chlapce Šoa. Co dodat? Snad jen to, že by se takových pohádek mělo točit co nejvíc. (03.07.2017)