Tri

Láska je láska, když chodí kluci s .....aneb píchám dobře, píchám rád, přestože jsem samotář. Němci se otázkou sexu nikdy moc nemazali. Tady je to přes čáru, ale zajímavé je to, že mně to neprudilo ani neodpuzovalo, naopak bavilo a nadchlo. Film plynul zajímavým směrem a světe div se, nějak jsem chápala všechny účastníky tohoto sexuálně - milostného tripu. (26.11.2013)

Nežijme konvenčně, nebojme se nových výzev. Tak trochu jiná milostná trojka a tak trochu osobitější a komornější Tykwer, než jsme byly u posledních filmů zvyklí. Přesto se neokoukaná poetika z jeho začátků vytratila. Na příběhu svých třech postav šťouchá do současné společnosti i morálky, tu a tam provokuje, přesto si přiznejme, že než se dostaneme k nějakému „ději“, uběhne nemálo minut. Nabídne pár slušně načasovaných momentů, ale i zbytečné rádoby intelektuální pasáže. Herci mi nijak zvlášť nevadili!! (08.05.2012)

„Evropa je v rozkladu“ [Nick Carter]. Sex v Berlíně. Tykwer prostě MÁ koule, to se mu musí nechat. Při sledování jeho zatím posledního snímku se divák nemůže divit, jak se po něm sápou Wachovští – umí to přesně tak [lehce, elegantně, plynule, chytře], jak oni jen chtějí a ono většinou ne-a-ne-a-ne... [Soudit na základě traileru je sice blbost, ale můj ženský instinkt mi našeptává, že „Atlas mraků” nenarovná ani on.] Když jsem se probíral recenzemi, občas jsem narážel na výtky v tom smyslu, že se německý virtuóz nechal svést ke klasicky evropsky high-brow onanii. Žádné strachy, Kieslowski naštěstí [nic proti němu, Tykwer jeho „Nebe“ zfilmoval fakt hezky, ale toho dne jsem měl chuť na něco jinčího] nepřišel. V kině jsem kromě okázalých režisérských nápadů, možná víc samoúčelných než sloužících celku i spoustu nadhledu, viděl hlavně hodně humoru a dokonce čehosi jako reflexe toho, co je artovým evropským snímkům vytýkáno. Tykwer ani na okamžik ve vší té hře s vrstvami nepřestává bavit a podívaná je to fakt úžasná – nestatují-li tedy právě před kamerou nádherná těla intelektuálů utržených ze řetězu. Vyzdvihnout zaslouží ústřední herecká trojice, z níž víc než ten třetí zaujme náckovská mutace Švejk / Jaroslav Dušek Devid Striesow, bodře se usmívající i s postříkanou hrudí a mile životem ošlehaná seriálová herečka Sophie Rois, jež ve své postavě koukavě ztvárňuje intelektuální ženství, které si říká zároveň o kladnou pozornost jako o pěsťovku. No a do bazénu už samozřejmě nikdy nejdu. (22.11.2012)

Filmový pohľad na hľadanie harmónie v intímnom živote, porozumenie libidóznym túžbam a sexualite. Tykwer používa vlastný výrazový prostriedok - čierny humor (osobne mi však v týchto témach nerobil príliš dobre), hru farieb a prostredníctvom príbehu zjednocuje (alebo definuje) hranice absurdity a normy v dnešnej spoločnosti. Celkový dojem môže pre mnohých pôsobiť dosť perverzne, iní v ňom môžu nachádzať katarznú hodnotu či riešenie genderových a spoločenských otázok. S príbehom samotným sa nedokážem stotožniť, no nedalo sa nevšimnúť hru farieb a ich odtieňov. Tykwer stavil na chladné, decentné a sterilne modré a azúrové odtiene, ktoré definujú postavy, atmosféru a prostredie. Modrá farba je známa ako najchladnejšia farba - vo filme sa prezentuje najčastejšie a to v odtieni azúrovej, oceľovej, bledomodrej. Zrkadlí sa v očiach, odráža sa vo vode, nachádza sa v prostredí. Chladný a sterilný pocit sem tam prestrieda energetický prvok (Hannine červené oblečenie, kontrastné teplé farby v prostredí...) Drei je moderný a istým spôsobom umelecký film, ktorý nemusí byť po chuti každému. (15.11.2011)

Rychlokurs bisexuality v německy chladném manuálu...Osudy izolované, osamocené a nahodilé stejně jako mozaika dělených a roztříštěných filmových políček...Pokus o globální lidskou i společenskou reflexi na pozadí jednoho vyhořelého vztahu, která bohužel z každého záběru polopaticky křičí o tom, že je hlubokou uměleckou výpovědí, a bere si do úst Shakespeara, muslimské šátky i buněčná dělení...Já v tom shledávám jen prázdnou intelektuální podbízivost a necílený chaos... (02.08.2011)