Broderskab
Réžia:
Nicolo DonatoKamera:
Laust Trier MørkHudba:
Jesper MechlenburgHrajú:
Thure Lindhardt, David Dencik, Nicolas Bro, Morten Holst, Hanne Hedelund, Lars Simonsen, Anders Heinrichsen, Jon Lange, Lena Bjørn, Claus Flygare (viac)Obsahy(1)
Zakázaná láska uvnitř spolku neonacistů. Když Lars odejde z armády, protože je mu kvůli nařčení z obtěžování znemožněn kariérní postup, dostane se přes starého známého náhodou na sraz dánských neonacistů. Jejich předseda v inteligentním Larsovi vidí velký potenciál a snaží se ho získat pro svou věc. Lars se postupně skamarádí s Jimmym, jedním z nejaktivnějších členů skupiny, který ho má připravit na plnohodnotné přijetí do organizace. Zatímco společně opravují přímořskou chatu, kterou organizace využívá pro ubytování zahraničních hostů a oslavy, postupně jejich vzájemné pošťuchování a špičkování přeroste ve vášeň. Jenže být gay, je v očích pravicových extremistů ještě horší než být imigrant. Dramaticky napjatý film se díky mixu queer a proti-extremistických témat stal žádaným artiklem na festivalovém trhu a obrazil několik desítek mezinárodních přehlídek i bez GLBT zaměření. (Česká televize)
(viac)Recenzie (56)
Já teda místní nadšení nesdílím, především mám pár otázek na tvůrce, který asi na vždy zůstanou nevyřčeny. Tak co mi vadilo, téma sice dobrý, ale zpracování horší. Navíc téma sice dobrý, ale po filmech nácek miluje židovku, nácek miluje uprchlici, zákonitě muselo přijít i nácek miluje nácka, ať to máme kompletní. Všechno kolem Larse mě přišlo hrozně plochý a to jak postava, tak dění. Postava vůbec nebyla domyšlená a celou dobu se myslelo pouze na zápletku. Jediná postava, která byla emociálně domyšlená, byl Jimmy. ()
Tady se o sebe třískají dva aspekty, které nemůžou ve vzájemné symbióze fungovat. Naši dva hošani jsou prostě a jednoduše nácci. Ani jeden není vykreslen za pomoci jakékoliv polehčující okolnosti, která by ho v očích diváka dokázala od toho faktu ospravedlnit. A najednou po nás režisér chce, abysme s těmito postavami začali soucítit, litovat je, fandit jim, ačkoli jsou vlastně ohrožováni něčím, co sami oni celý film zastávají. To prostě nemůže fungovat. Anebo může, ale Bratrstvo to nezvládlo. 6/10 ()
Celkom zaujímavá a kontroverzná téma o láske dvoch homosexuálnych neonacistov, ktorá však nebola úplne podľa mojich dramatických chúťok. Čakal som troška viac chladnejších emócií, hlbšie vniknutie do neonacistickej spoločnosti a vzťahu dvoch hlavných úloh. Na mňa to bolo troška plytké (hoci nie úplne odláknuté) ale pravdu povediac ušlo to. Drsný a mnou očakávaný koniec vo vnútri skupiny to nakoniec malo, takže spokojný som. ()
Když jsem tento film viděla poprvé, tak mě naprosto dostal. Již samotný námět, který zpracovává naprosto tabuizované téma lásky mezi dvěma muži uvnitř neonacistické skupiny, je velmi lákavý. Vynikající herecké obsazení jejích věrných členů. Nicolas Bro jako "Fatty" či skvělý Morten Holst jako Jimmyho bratr Patrick. K tomu minimalistická atmosféra chladného severu a mlčenlivost záběrů. Pro mě se tento snímek stal nejvíce zapamatovatelným díky vztahu Larse a Jimmyho a jejich úžasného ztvárnění Thure Lindhartem a Davidem Dencikem. Jiskřivá chemie mezi nimi pracuje obrovskou silou již od prvního setkání a její intenzita se postupem děje ještě zvyšuje. Spolu s rostoucí touhou, potřebou a vším nevyslovitelným, co se na obrazovce přetavuje do téměř hmatatelného napětí a erotického dusna (dokonalá scéna na toaletách). Jejich "love scene" je pro mě tou nejúžasnější a nejkrásnější (mužskou) milostnou scénou, jakou jsem kdy ve filmu viděla. Když jsem snímek viděla poprvé, tak při celé této scéně, počínaje příchodem z pláže, mi srdce bušilo jako zvon, polévalo mě horko s chladem a byla jsem doslova magnetizována. Něco tak úchvatného a intenzivního jsem snad ještě při žádné filmové milostné scéně nezažila. Nejde (možná jde:) jen o to, že se jedná o dva kluky, což mě jako dívku přitahuje, ale i o celkové spojení všech prvků. Charaktery, prostředí, námět a mimořádné ztvárnění i propojení jednotlivých momentů. Závěrečná část mě docela "smetla" a slzy byly zaručeny. Pro Nicola Donato se jednalo o režisérský debut, který natočil naprosto geniálně. Smekám jak jemu, který se zasloužil i o realistický scénář bez jakéhokoliv klišé či patosu, tak kamerovému zpracování a představitelům Larse a Jimmyho. Zvláště skvělému, civilnímu ztvárnění Jimmyho. Navrch násilnický a tvrdý charakter. Jinak však také uzavřený a vnímavý. Když si uvědomí možné nebezpečí z vznikajícího citu, neprojevuje žádný vztek či agresi jako obranu. Nevnímá ho jako něco špatného a nepřípustného. Zkrátka se mu poddá. Jakoby na něco takového čekal a věděl o tom. Rovněž excelentní je hudba. Jemné, minimalistické a krásné, stejně jako zároveň podmanivé a melodické tóny. Když zhlédnu nějaké dílo, které na mě silně zapůsobí (ať kontroverzním vztahovým tématem či silnou výpovědní hodnotou), často přemýšlím nad tím, jak by podobné téma vypadalo, kdyby jej natočil někdo u nás, a jestli by si na to někdo vůbec troufl. I kdyby se našel režisér, kteří herci by dokázali něco podobného? Myslím, že, ať máme sebe lepší hereckou základnu, tak na něco takového nejspíše nejsou jak oni, tak ani konzumní a na, mnohdy podřadnou, bezduchou a sterotypní filmovou tvorbu navyklí diváci, připraveni. ()
“Skrotená hora” po nacisticko fašisticky ma nijak mimoriadne nezasiahla, nakoľko pre danú tému ani z ďaleka nenachádzam pochopenie, pričom keby som aj našiel, len zriedka kedy, respektíve takmer “nikdy” sa dokážem vcítiť do pocitov hlavných postáv. Nie, nevedia mi “4%-tní”, no tak isto nemám dojem, že by to bolo “normálne”, ba dokonca prirodzené. Rodina je: muž, žena, dieťa. Určite nie: žena, žena, dieťa, respektíve úplne cez “čiaru” a moje chápanie: chlap, chlap, dieťa. Mňa by zaujímalo, kam toto ľudstvo s týmto zmýšľaním speje .. ()
Reklama