Hemingway a Gellhornová

Ani jeden z hlavních představitelů mně nepřesvědčil. Z Hemingweye chtěli sice udělat démona, ale vyšel z toho jen alkoholik a hulvát. Po jeho genialitě ani potuchy. Co se týká Gellhornové, tak ta pro mně o něco vyšla lépe. Jinak statické a bez šťávy. Trapné zachycení natáčení bojů ve Španělsku, ťapkali za kameramanem jako idioti, které by za takovýchto okolností hned trefili. Milování při bombardování, proč ne, když se smísí strach s vášní, ale to co předvedli zde, bylo trapné a jen k ukázání lepých tvarů Kidman, která tím prakticky nahrazuje herectví (ve všech filmech). Jediným kladem, byly autentické filmové snímky a vynikající fotografie Roberta Capa z občanské války ve Španělsku. (17.03.2013)

Hemingway patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům, ale znám spíš jeho dílo. A tak nedokážu posoudit, jaký byl jeho vztah s válečnou korespondentkou Gellhornovou. Ovšem každý soudně uvažující člověk musí vidět, že to, co nám bylo nabídnuto ve filmu, je dost přitažené za vlasy. Už jen ta erotická scéna, kdy si to ti dva rozdávají, zatímco bomby mění hotel a jeho okolí v trosky, je hodně na hraně. Leda by to měl být symbol jejich budoucího bouřlivého a výbušného vztahu. Kdo ví? Každopádně na mě to nezafungovalo. Ale líbilo se mi technické zpracování, se kterým si režisér Kaufman pěkně pohrál, a také Owen s Kidmanovou hráli v rámci toho, co jim snénář nabídl, velmi dobře. Takže nakonec i přes zbytečně dlouhou stopáž spoklojenost. (09.10.2014)

Martha Gellhorn byla velmi zajímavá dáma, velice pohledná a přitom jedna z nejšikovnějších válečných reportérek všech dob. Kupříkladu se dostala, převlečená za zdravotní sestru, na pobřeží Normandie, když se tam vylodili Spojenci. Napsala o tom takový článek, že se ostatní ostřílení novináři mohli jít bodnout. S Hemingwayem společně zažili kde co. Že byl jejich vztah hodně divoký, je všeobecně známo. Film z produkce HBO si očividně moc spokojených diváků nenašel, no mě se líbil a nevidím na něm nic podřadného. "Proč bych měla být jen poznámkou pod čárou v životopise jiného člověka? Dvě knihy jsem napsala už před seznámením se s Hemingwayem a v psaní jsem pokračovala i dalších padesát let po rozchodě s ním." M.Gellhorn. (27.01.2019)

Tohle nejsou postavy z reálného života, tady najdete jen figurky vyznačující se svými typickými hláškami a proprietami svých předobrazů. Jako byste si místo životopisu Che Guevary koupili tričko s jeho fotkou a pak o něm začali někomu něco vykládat. Nenajdete tu Hemingwaye, Gelhornovou, Cappu ani další historické postavy, ale jen jejich obchodní značky. Navíc Kidmanová se svým botoxem vyžehleným obličejíčkem skotačící v zákopech a pod palbou, není v postavě zapálené novinářky právě nejpřesvědčivější. /27. 11. 14./ (27.11.2014)

To že Nicol a Clive opanovali film se při jejich talentu a charismatu tak nějak dalo očekávat. Jedině díky nim je film celkem koukatelný. Ty dobový záběry co občasně vyskakovaly do filmu mě teda moc nenadchly. Vůbec obraz na to, že rodič filmu je HBO působil místy dost lacině. Co naopak zapůsobilo, byla celkem hezky natočená šukandička i když ehm, ehm, už vidím jak kolem padaj bomby, padá mě střecha na záda a já při tom předvádím sex století. Vztah Ernesta a Marthy vypadal zajímavě, byť moh bejt přece jen propracovanjěší a detailnější, protože chvílema to vypadalo asi takhle. Ernest nachlastanej jak doga, k němu přijde Nicole "Jéééé je další válka, u toho musím bejt" a odjíždí. Pak se Marthy objevuje vždy uprostřed válečné vřavy a posloucháme jak myslí na Ernesta. Ernest chlastá, pak přijede Marthy, Ernest chlastá, něco si zamumlaj, Marthy Jéééé válka tam musím ject a Ernest chlastá. Samozřejmě Ernest i píše, ale i u toho chlastá, a nebo taky Ernest chytá ryby a u toho chlastá. Zatímco Marthy pobíhá někde ve válce a myslí na Ernesta, no a když je z Ernestem, myslí na válku. Fakt úžasnej vztah. (05.03.2013)