Čarodejník z krajiny Oz

Stejně jako se Cimrman pídil po ztrátě třetí věty, tak i já mám chuť po zhlédnutí Oze zjistit, kam že se poděla scéna s houbičkami, které musela Dorotka někde před svou výpravou za "duhu" pozřít. V tomhle jejím chemicky vysněném světě plném barev se nejspíš lehce zapomíná na ostražitost, protože jak jinak si vysvětlit její touhu spřátelit se s bezmozkem číhajícím na svou oběť v poli, s chlápkem ze železářství mávajícím všude kolem sebe sekerou nebo uprchlým pacientem nějakého místního ústavu, neboť koho jiného by napadlo převlíknout se za mluvícího lva uprostřed lesa. Ale třeba je tenhle film opravdu tak nějak blbě hravý, plný dětské radosti a naivity a tu metaforu tam vidím jen já .. (27.05.2014)

Když uslyšíte o Čaroději ze země Oz, tak už uvidíte nejdříve přicházet pověst a až za několik hodin se dokulhá film. Ze všech směrů jsem o tomto snímku začal slýchávat, což pro mě byl jasný signál k tomu, abych tento kult uviděl i já. Musím se přiznat, že jsem byl většinu stopáže nadšený. Pokud se někdy rozhodnu vypustit své pulce do rybníku a obohatit tak lidstvo o dalšího mimořádného, úžasného, skvělého, krásného, inteligentního a vtipného člověka, tak to bude právě tento film, který vytvoří dítěti základy jeho myšlenkového systému. V této zdánlivě obyčejné pohádce je totiž téměř vše, co by mohlo být pro dítě takovou nutnou prerekvizitou pro vstup do úspěšného života. Tedy minimálně drtivou většinu stopáže to tam bylo. Neskutečně mě zklamal závěr, ve kterému byla partička přátel podvedena a obdařena bezcennými tretkami. Je klidně možné, že jsem nepochopil, co se básník pokoušel říct. Ano i toto se mi jednou až dvakrát za 10 let stává. Nicméně, přišlo mi to nesmírně laciné, povrchní a ubohé zakončení pohádky, která do té doby měla pořádnou hloubku. I přes tento omyl se ovšem jedná o skutečně mimořádnou pohádku, na které se absolutně nepodepsal pověstný zub času. Ani se mi nechce věřit roku vzniku filmu. Těžce nadčasové dílo, které je mnohými právem vynášeno do nebes. A v pozadí všeho nás doprovází jedna z nejnádhernějších písní. (25.03.2018)

Nejsem zrovna pohádkový typ, ale myslím, že Čaroděj ze země Oz si své kultovní postavení určitě zaslouží. Prostě proto, že je to dobrý film, který neztratil nic ze svého kouzla ani po tolika letech. Příchod Dorotky do kouzelného světa působí i v letech digitálních efektů impozantně. Všechny ty stavby a kostýmy zanechávají dojem kvaltině odvedené a precizní práce a spousty efektně utracených dolarů. Kulisy jsou natolik propracované, že nepůsobí nudným dojmem ala česká televizní pohádka a některé loakce, např. pole s vlčím mákem, jsou skutečně nádherné. Písně a taneční choreografie jsou také na té nejvyšší úrovni, hlavně Starašák a Plecháč geniálně rozpohybovaní. Ale asi nejelepší z celého výkonu jsou herecké výkony představitelů Plecháče, Lva a Strašáka. Jejich výstupy jsou, v rámci žánru, hereckými koncerty. Natočit film, který bude diváky a hlavně ty dětské bavit třeba i za 100 let, to je kumšt. A tvůrcům Čaroděje ze země OZ se to povedlo. (13.06.2011)

Na začátku jsem vážně žasnul nad nadčasovostí, kterou příběh nabízel, byl sjem okouzlen zemí Oz a celou výpravou a kamerovými triky, ale po půlhodině uječených písniček, přepálených barevných papundeklových kulis a otravné Dorotce jsem si to znechutil tak, se přes dvě hvězdičky nehnu. Beru, na svojí dobu je to opravdu klenot, ale ta američnost mi dělá v puse opravdovou nechuť, brrrr.... (06.10.2008)

Od prtěcích let jsem zhlédla nespočet filmů, ale jen málo z nich mě dokázalo uhranout natolik, abych je poté dokázala milovat celý život. Země Oz je pro mě jakýmsi malebným lucidním sněním, které nerada opouštím. Zajisté parafrázuje slavnější a starší sestru Alenku, z níž si (pro někoho možná nestoudně) narativní schémata do určité míry vypůjčuje. Přesto novější imitace "nečekaně" selhávají a proto je třeba neustále smekat na touto svěží klasikou. Vzhůru za dobrodružstvím! (02.07.2013)