Čo keby sme žili spoločne?

Co jsem to tu jen chtěl...? Edit 27. 9. Aha, ehm, jo. Začátek je hodně slabý a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju kdoví kolikátý díl Rosamunde, za což mohl i dost mizerný dabing a dialogy. Pak ale po sestěhování se přeci jen podaří zábavě zvítězit, i když nad růžovou rakví se asi nikdo válet smíchy nebude. Milý je Claude Rich jako impotentní fotograf, skvěle zanedbaný je Pierre Richard (věřím, že je to ještě stále jeho hereckým umem a nikoliv realitou), Fonda a Chaplin vitální a Bedos by mohl hrát padoucha ve Vinnetouovi i teď po letech (čímž nechci říct, že ho někdy hrál). Potěší i Daniel Brühl a tělo jeho krásné medičky Shemss Audat. Doporučuji ale spíš originál zvuk. (13.09.2013)

Být starý nemusí znamenat být nešťastný aneb Balada o přátelství. 1) 77letý Pierre Richard dozrál - je z něho Pan Herec. Ani 67letá Geraldine Chaplinová nebo 74letá stále skvěle vypadající Jane Fondová nezklamou. Příjemným věkovým kontrastem je 33letý Daniel Bruhl. 2) Je to trochu veselé, trochu dojemné a především hodně, hodně optimistické. Takové přátele bych chtěl mít...i takové stáří... (02.07.2014)

Na komedii málo vtipné, na drama málo realistické... víceméně se nám zvesela podsouvá, jak je stáří fajn a není čeho se bát - při optimálních fyzických, duševních, a v neposlední řadě i materiálních podmínkách si zbytek života můžeme parádně užít. No a když o nějakou tu výsadu - jako hybnost, soudnost a paměť (posledně jmenovaná má kromě nemilých průvodních znaků i drobné výhody - třeba sladké nevědomí o minulosti i budoucnosti) přijdeme, ještě jsou tu přece přátelé... Tak proč tomu nevěřím? No nevím, smutné momentky z ústavů sociální péče jsem viděla mnohokrát, a to, co jsem dostala navíc, bylo jednoduše navíc - poněkud strojená hra na pozdní pohodu s nepostradatelným řešením sexu a jednou docela postradatelnou scénou, předloženou jako důkaz... ostatně, hejskovská poloha umírající! Jane Fondové (ne, že by pořád nestála za štípnutí do zadku, kdyby nějaký měla) a rahotepsko-uličnický vzhled Geraldine Chaplinové buď svědčí o tom, že na stáří se tady jen hrálo, nebo se jedná o udání nových trendů. V prvním případě jsem rozčarovaná a v tom druhém se bojím, jestli dokážu být v osmdesáti dostatečně cool, hyp, fit a hop, protože nabídka k sezení v dopravních prostředcích bude patrně hrubou urážkou. Takže, jestli mě teď omluvíte, jdu si trénovat hvězdice, zadělat na stařeckou anorexii a uložit těsné bokovky do krabice s nápisem MÓDA PRO SÁTILETÉ, protože obrážení marketů po slevách a návštěvám u obvoďáka, dosavadním to vrcholům aktivity a společenského života tuzemských seniorů, pomalu odzvoňuje... (21.03.2015)

Ale áno. Vcelku vydarený film s fajn hereckým obsadením. Prvá polovica troška pomalá ale po "zabydlení" to malo predsa len spád a aj pár úsmevných momentov. Dej sa nedá zovšeobecniť, predsa len išlo o "movitejšiu" societu Herecky ma oslovil Pier Richárd ktorému dobre sekundovala 75-ročná kočka J. Fondová. (18.10.2016)

Tenhle den s tímto filmem považuji za sváteční, protože se dokázal tak nádherně ponořit do našeho skutečného lidství, najít si místečko v mém srdci a pak odejde s voláním: "Jeanne". Přiznávám, že jsem na konci uronila slzu a vůbec se za to nestydím jak na mě zapůsobila herecká elita minulého století s jemnými vstupy Daniela Bruhla. Chvílemi úsměvné s viagrou a za chvíli zase ty skutečně smutné, kdy jsem obdivovala Pierra, Geraldinu, Jane a ostatní a vědomím, že srdce může být mladé, ale tělesná konstrukce stárne, ať chceme nebo ne. Tak já si jdu otevřít šampaňské, myslím, že právě teď je to namístě a já to ráda udělám......... (14.12.2016)