Na dosah

Film založen na skutečné události z konce 70.tých let, popisuje vztah syna k otci, mladičký Penn, který se připlete se zlodějskou bandou svého otce, když je zavřen je mu znásilněna přítelkyně vlastní otcem, poté co se dostane na svobodu přežije narozdíl od své přítelkyně pokus o likvidaci, a postaví se proti svému otci. Tento souboj charakterů je doplňuje skvělá muzika :) (24.06.2011)

Dějově nepříliš zajímavý snímek je zajímavý jednak atmosférou 80.let, jednak skvělým Christopherem Walkenem a samozřejmě začínajícím Seanem Pennem (už tady nechal režisér jeho postavu trochu si poplakat a Penn si tak mohl nacvičit svoji parádní disciplínu). Üstřední píseň se mi líbila bez ohledu na to, co si myslím o její interpretce. (27.01.2009)

Těžko říci jak tento snímek vyzníval ve své době, ale dnes přijde značně utahaně a nudně. Špatný film to však není. Honosí se silným scénářem, který je do filmového plátna převeden velmi dobře. Herci charaktery svých postav zcela pochopili a ztvárnili je na výbornou. Napětí je však mírný, až možná téměř žádný. Dnes se mi zdá snímek takový rozpačitý. Nevím kam ho zařadit. Každopádně za shlédnutí stačí. (03.04.2014)

6/10 - Také mě v dětství provázela všudypřítomná popová hudba ´eighties´ a k tomuto filmu mě přivedl videoklip k písničce Live to Tell zpěvačky Madonny tuším z jejího druhého CD True Blue z roku 1986 - Quentinovy Reservoir Dogs  jsem viděl už před pár lety a vzpomínám, jak v úvodním rozhovoru v restauraci Tarantino a spol. - mj. experti na Madonninu tvorbu - rozebírali obsah některých jejích textů; uznávám, že takové znalosti o tvorbě této popové hvězdičky nemám a ani už mít nebudu, jelikož v současné době její hudební, ani jinou tvorbu nesleduju... Ale CD True Blue jsem si nedávno z nostalgie poslechl a připadá mi, že v mnohém by se dalo přirovnat k tomuto filmu - také na True Blue jsou silná místa, hitovky, které neomrzí na x-tý poslech, které se střídají se skladbami nedomrlými, tzv. vycpávkami, takže celek je značně nevyrovnaný a nutí vás k tomu si udělat "výběr" v mp3... Něco podobného se dá říct o filmu Tváří v tvář smrti / Na dosah - téměř dvě hodiny se místy vlečou jako slimák, a když už začínáte zívat nudou a kroutit hlavou nad některými scénami, dostanete ránu mezi oči a rázem sledujete jiný film, napínavý akční thriller se silnými, vypjatými momenty, abyste si za pět minut šli opět postavit vodu na čaj... Stejně jako True Blue na poli hudebním, tak i tento film se nezapsal do zlatého fondu americké kinematografie 80. let, nečekal jsem tedy od něj žádný zázrak a odcházím tedy od televize nezklamán... (28.10.2008)

Kolísající snímek o "rodinném podniku" kdesi v Tenessee, odehrávající se v 70.letech. Mladý Brad Whitewood (Penn) se chce připojit k jeho otci (Walken) a několika strýcům (počítaje i začínajícího Davida Strathairna), aby s nimi prováděl nekalé činnosti (třeba kradl traktory). Zamiluje se, uvědomí si, že otec je špatný a chce žít se svojí dívkou jinde. Poté se film konečně rozjíždí. Několik ucházejících scén a herecké výkony (klasicky solidní Penn a jedna z velice dobrých rolí Christophera Walkena, který ji přijal po Robertu DeNirovi, jenž si myslel, že je postava otce moc temná). Snímek Jamese Foleyho stahuje ke dnu především ušidrásající hudba a absolutní nevyrovnanost děje. A ta závěrečná písnička... (21.02.2008)