Oddělen

Asi neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke mně jako k člověku který žije na zemi v roce 2013. Poukazuje bez skrupulí na fakta před kterými mnozí z nás zavírají oči... Ano, můžete namítnout, děj se odehrává v USA, né tady v Evropě, né tady v Čechách. Je tomu ale opravdu tak.? Je tu ještě pořád takový rozdíl? Dejme si ruku na srdce a zamysleme se nad tím, co nám chce film říci. Já to právě teď dělám a je mi z toho do breku... ani né proto, že by mě film jako takový dostal do nějaké deprese, ale že mi tenhle snímek pootevřel oči, já se jimi podíval na naší společnost. Na naší mládež, která by měla být naší budoucností, na jejich rodiče, na to jak všichni žijeme, co nás ovládá a nutí dělat rozhodnutí, které děláme aniž bychom v podstatě věděli, proč takovéhle rozhodnutí děláme. Když se na to podívám jen trošku pootevřenýma očima je mi z toho do breku, budoucnost totiž nevidím nijak valně... Už někde v polovině filmu mi proběhlo myslí taková analogie, nebo přirovnání naší minulosti a přítonmosti potažmo budoucnosti. Před stovkami let, ve středověku, byly čest, odvaha a hrdinství připisovány hlavně rytířům, ti o ně celý život usilovali, žili pro svou čest, byli na ni pyšní a bránili si ji. V dnešní době můžeme tyto vlastnosti připisovat rodičům, kteří se opravdu a se zájmem věnují výchově dětí, snaží se jim vštěpovat morální zásady a sami se podle nich chovají. Můžeme je připisovat i dětem ve školách které se NENECHAJÍ zlákat (teď to přeženu když řeknu "gangy") nebo snadným postupem s naprosto špatnými známkamy bez jakéhokoli učení, bez jakékoli disciplíny, bez jakéhokoli zamyšlení se nad budoucností. Tyto rodiče a děti můžeme považovat za odvážné hrdiny, protože, žít v dnešní době život zodpovědně a čestně, na to je potřeba pořádná porce osobní odvahy. Myslím že tenhle film by měl vidět a zamyslet se nad ním každý člověk. Za mě 100% a okamžitě do mé Topky. (27.03.2013)

Hehe, tohle by měli pouštět v prvním ročníku na pedáku, aby si všichni včas a rychle rozmysleli, chtějí-li vůbec zkoušet povolání učitele vykonávat. Děti jsou parchanti a jejich rodiče kolikrát ještě větší (jak vím z vyprávění, holt učitelská rodina no :-D). Jakkoli je film dobře zahraný a má co říct, hlavní hrdina v podání Adriena Brodyho mi k srdci nepřirostl. (14.12.2012)

V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. (03.11.2012)

Henry je novým suplujúcim učiteľom na strednej škole, kde je najväčším problémom disciplína či rešpekt voči autoritám. V jeho triede je množstvo vyvrheľov, čiže právom patrí medzi najhoršie na škole. Henry je veľmi špecifickým profesorom s vlastnými metódami vzdelávania. No napriek jeho výborným výsledkom je zároveň veľmi svojskou osobnosťou. Uzavretý so slabou komunikáciou s kolegami. Jedného večera spoznáva mladú prostitútku, ktorú sa snaží rovnako, ako svojich žiakov priviesť na správnu cestu. Podarí sa mu splniť svoje "osobné" ciele? Film s množstvom hlbokých myšlienok z ktorého Vás môže hlava rozbolieť. Ale také už ( dobré ) drámy proste sú. (05.12.2013)

Vzpieranie sa jednoznačnému hodnoteniu filmu, spôsobil konflikt medzi tým, že na jednej strane ide o typizovaný produkt, no na druhej strane sa typizácii vzpiera, pričom obsahuje obe tieto polohy v jednom. Typizovaná je schéma klasického školského filmu: 1. nový učiteľ prichádza. 2. žiaci sú zlí ani čerti, nováčikovi situáciu neuľahčujú. 3. učiteľ im ukáže cestu a dokáže sa vyrovnať s diabolskou svorkou. 4. učiteľ vyhráva a... 5. ...a odchádza. K tejto schéme sa našrauboval v posledných rokoch typický obraz hrdinu, ktoré má nejaké dosť vážne bebí/ bobo/ bó z detstva a prenáša sa mu to do dospelosti. Svoju minulosť aj súkromie si úzkostlivo stráži, no v práci dôsledne až intímne pitve vnútro svojich klientov. Vždy je takýto hrdina profesijne niekým, kto sa z podstaty povolanie často stretáva s druhými - lekár, policajt, psychológ alebo učiteľ. Snaží sa vyliečiť telo a nezriedka aj dušu. Ako aj tu. Sympatickými sú kreslené prestrihy, zobrazujúce temné stránky myslí ako aj momenty, kedy sa vysvetľuje, proti čomu treba bojovať. Proti neustále prítomnému marketingovému holokaustu, nazývaného inými autormi aj ako vymývanie mozgov či menticída alebo shit for brains. V tomto zmysle pokladám Oddeleného, napriek všetkým jeho protirečeniam za pozitívnu výzvu - neutíchať v osvetovom boji: nenásilným vzdelávaním proti cielenému ohlupovaniu! Napriek všetkej tej agresivite do školských osnov spútaných otrokov, pre ktorých rodičov je pomaly každý zdvihnutý hlas učiteľa dôvodom na súdny spor tyranizujúci malého chudáčika, atakovaného všetkými možnými syndrómami. Od ADHD cez autizmus, hyperkinetiku až po rôzne neurózy. (16.09.2014)