Oddělen

V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. (03.11.2012)

Celý film na mě dýchal tak zhmotnělá mlha existencionalismu, jako by to vyprávěl přímo Albert Camus a půjčoval si k tomu ještě tu tísnivou atmosféru E. A. Poea. Hlavní hrdina nevnucuje své emoce, neboť jich není příliš schopen, krom výbuchů vzteku vázaných na tragické události z dětství. Film zobrazí celou mizérii společnosti: od nefungujícího školství, přes pokroucené vztahy v rodině, mezi lidmi, partnery a ulicí. Naberte sílu před sledováním. Nedoporučuji při depresi. (08.03.2015)

Když jsem v úvodu spatřil citaci od Camuse, tak jsem měl tedy podstatně vyšší očekávání. Nedokážu přesně říct, kde se stala chyba. Brody se plížil životem bez života podobně jako tomu bylo v Camusově úžasné knize Cizinec. Navíc Brody dokáže zvedat své obočí jako nikdo další. Nedokázal jsem se v tomto filmu najít. Celé je to šíleně jednotvárné a ani mě nikterak nezajímaly životní osudy a postoje otravných středoškoláků. Oceňuji, že se tvůrcům podařilo navodit dokonale depresivní atmosféru. Snad jen si to žádalo trošku více vymazlit děj. Co se týče vyřčených myšlenek, tak jsem také nebyl po této stránce nijak naplněn. Co si budeme povídat, drtivá většina obyvatelstva pouze přežívá své ubohé životy a vypořádává se s problémy, do kterých se většinou dostali vlastním přičiněním. Já bohužel jaksi nejsem fanouškem uplakaného přístupu k životu a zbabělého svalování veškeré viny na okolí. Možná právě proto mi snímek úplně nesedl do noty. (02.05.2018)

"SOME OF US BELIEVE WE CAN MAKE a DIFFERENCE, AND THEN SOMETIMES WE WAKE UP AND REALIZE THAT WE'VE FAILED." --------- Depresívny, surový, skutočný, nepredvídateľný, chladný, odmeraný, emotívny, opisujúci realitu, bez pretvárok. Brody dal zo seba absolútne všetko, podobne ako v Pianistovi. (27.08.2017)

Dráma zo školského prostredia, v ktorej Brodyho smutné oči hrajú prvé husle. Celým filmom sa tiahne zvláštna atmosféra, ktorú vytvárajú krátke úryvky zo školského systému, z Henryho života, z minulosti. Nie jedna dejová línia zobrazuje prázdno, ktoré chce a nemôže byť vyplnené. Dôvodom je minulosť a ukážka súčasnosti, ktorú prezentuje teen generácia - tá sa nudí a svojím životom vlastnú budúcnosť a celý systém rúti do záhuby. Film celý čas neposkytuje žádné východisko, až na jeden vzťah, ktorý je krásne technicky a scenáristicky ponúknutý. Nemám rada filmy, ktoré sú smutné a tlačia na pílu, Detachment ide na to inak a prostredníctvom úžasného Adriena Brodyho. (06.11.2012)