Vrchárka

Jinak než strhující drama se tento snímek snad ani nedá nazvat avšak daleko strhující je herecký výkon mladičké a krásné Sophie Lorenové, která v tomto snímku v pouhých pětadvaceti letech zahrála přetěžkou roli matky, která se snaží se svou dcerou Rossettou přežít válku ve zdraví. Její dcera pro ni znamená víc než vlastní život, avšak válka je neúprosná a tak nejde úplně všemu zabránit. Za zmínku stojí velice netradiční role pro J.P.Belmonda, který tu hraje ve vedlejší roli. Můžeme jen doufat, že se tyto válečné hrůzy nebudou nikdy opakovat, pokud se právě dnes neopakují :-( Film bych nedoporučil na zlepšení nálady a hodně bych ho spojil s filmem Malena, který byl sice úplně jiný, ale dotýkal se stejného tématu. (23.10.2008)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Zřejmě nejznámější dílo italského neorealismu se u mne minulo účinkem. Obyvatelé vesničky (včetně opěvované Sophie Loren) neustále něco hulákají a vy jenom čekáte, kdy válečné hrůzy nějakým způsobem zasáhnou i Cesiru a její dceru. Scéna v kostele je skutečně dechberoucí, dějová linie přicházející po ní ale mohla být více rozpracovaná. Hodně slabé 3*. (14.09.2014)

To, co v tomto filmu predvedla Sophia Loren je zazitek na cely zivot a dlouho bych musel uvazovat, zda vim o lepe zahrane zenske roli ( snad Ingrid Bergman v Podzimni sonate ), ani Fiat, makarony nebo Gianni Versace dohromady nejsou vice italsti nez tato herecka. Pokud ale budu hodnotit cely film, nemuzu dat pet hvezdicek, protoze dej nepusobi prilis kompaktne, jak krasne vystihnul Vitex a pak Zlodeji kol, Zazrak v Milane a jine De Sicovy filmy jsou si myslim o dost lepsi. (25.12.2007)

Film mě příliš nenadchl, což je dost v kontrastu s hodnocením většiny uživatelů. Samotný děj je až do proslulé scény v kostele naprosto nezajímavý, takže jsem se chvílemi nudil. Druhým negativem je pro mě fakt, že většina postav děsně křičí a to i v situacích, kdy to zcela postrádá smysl, včetně Sophie Loren. Ta předvedla velmi dobrý výkon, ale občas mi její bezdůvodné pořvávání trochu vadilo. Jean-Paul Belmondo na mě v roli osvíceného pacifistického „rebela“ působil spíše rozpačitým dojmem. Bohužel klíčové scény ve mně nevzbudily takové emoce, jaké by byly na místě. Kde se v Itálii vzal ruský dezertér a další nelogičnosti v ději i jednání postav raději neřeším. Pro mě je to na hraně dvou a tří hvězdiček, za herecké představení Sophie Loren zvyšuji na tři hvězdy. Zub času má podle mě právě tady výrazný podpis, téma je sice nadčasové, ale forma zpracování u současného mainstreamového publika neobstojí. Vysoké hodnocení připisuji na vrub nízkému počtu diváků a jejich specifickému zaměření. (28.08.2012)