Šťastní to lidé: rok v tajze

Hezky dokument, ktery ukazuje rok ziti na Sibiri. Rusove mi svym zpusobem byli vzdy sympaticti a dokumenty o jejich zvycich a naturelu jsou vdecnym tematem. Zit mimo civilizaci uprostred "niceho" neni pro vsechny a tito lide se s tim umi vyporadat lepe (Genadyj) ci hure (delnici zavisli na alkoholu). Jejich zrucnost, kdy s rucnim naradim dokazi ze stromu vyrobit lyze ci lode jsou obdivuhodne. Stejne tak repelent z brezove kury ci po lesich rozestavene pasti na zver. Ac je mozna ono "stesti" z nazvu filmu nadhodnocene, stoji za videni. (30.09.2013)

Šťastní ľudia to svojim spôsobom sú, aj keď nám sa tento spôsob šťastia môže zdať zvláštny kvôli nepredstaviteľne tvrdým podmienkam života. Ale majú úplnú a skutočnú slobodu, pretože nemajú žiadne predpisy, žiadnu byrokraciu, žiadnu vládu, iba svoju prírodu, psy a lovecké schopnosti. Vedia vyrobiť lyže priamo zo zoťatého stromu, postaviť zrub, vychovať loveckého psa a stavať pasce. Nie je to ale úplná divočina, majú aj snežné skútre, motorové člny alebo reťazové píly a v lete raz za štyri roky k nim zavíta nejaký politik s vrecami kukurice získavať ich hlasy, pričom sa stretne s maximálnou ignoráciou. Titulky v dokumente boli fajn, ale zážitok mi dosť kazil akoby nezúčastnený anglický komentár, privítal by som ruský a hlavne originálne ruské hlasy protagonistov, tie mohli byť radšej bez anglického prekladu. (30.01.2014)

Nezískal jsem dojem, že by ti lidé byli nějak zvlášť šťastní. Spíše mi přijde, že to divákovi podsouvají tvůrci (v názvu i ve filmu). V dokumentu je celkem detailně popsáno spoustu věcí (hlavně fungování pastí, výroba lyží nebo kánoí), ale některé zásadní věci tam nezazní, což je škoda. Nedozvěděl jsem se např., jak lovci žijí, když jsou doma. Jaké mají rodiny, jestli jejich děti mají vůbec nějaké vzdělání, jestli je v životě naplňuje i něco jiného než práce, tj. lov... Štěstí si zkrátka představuju ještě trochu jinak. U dokumentu jsem postrádal také nějaké emoce. (21.06.2016)

V různých dobách na různých místech se takto žilo. A i dnes se takto ještě někde žije. Dokument Šťastní to lidé ukazuje život v nedotčené a nezkažené krajině, kde ještě platí zákony přírody. Člověk tu žije ve sepětí se zvířaty, rostlinami a celkově divokou přírodou. Klade pasti, živí jej ryby, prodává kožešiny a je závislý sám na sobě a na tom, co mu tvrdý kraj "vydá". Pozoruhodný počin. (25.12.2013)

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)