Muž odnikud

Vadil mi pomalý rozjezd a na mne přece jen kapku víc brutality, ale jinak pohodový revenge film. Jak nemám korejskou kinematografii rád, tady se snažili alespoň o lineární vyprávění, a že něco nechali na divákovi, ať si domyslí (třeba očička), je jen kladem. Pravda, barvotiskových obrázků ve stylu komiksů bylo hodně, ale až tak to neruší. (12.12.2011)

Korejskou středněproudou kinematografii nejlépe vystihují dvě hesla: "krev" a "slzy". Přes místy na evrposké i na americké poměry přemrštěnou emocionalitu a pateticky přepjaté scény je Ajeossi nadprůměrně a svěže zvládnutá žánrová hra, jež se v tvůrčím přístupu podobá řekněme takovému Taken Pierra Morela: silný hrdina, který je jen zdánlivým outsiderem zachraňuje mladou dívku ze spárů obchodníků s bílým masem/lidskými orgány. To vše výborně zarámované gradací a netuctově působícími surovými akčními scénami. Emocionální exploatace je do velké míry otázkou stylu. Korejské publikum má zřejmě v tomto smyslu potřebu silnějších katalizátorů, podobně jako mají třeba Američané potřebu nad ostatní poměry poněkud silnějších a větších aut. (05.12.2011)

Korejská kinematografie u mě v posledních letech naprosto suveréně poráží tu čínskou. "Ajeossi" sice není tak propracovaný jako jiné korejské filmy, které jsem za poslední dobu viděl ale pořád má co nabídnout. Bezchybná vizuální stránka, výborná hudba, skvělá akce ale roztahaná první polovina a zbytečně komplikovaný příběh, výsledný, veskrze dobrý dojem, trochu kazí. (16.06.2011)

Tak nevím nevím... dravý akční thriller, dechberoucí choreogragfie, nervydrásající napětí, nejúspěšnější korejský film nějakého roku... viděl jsem snad omylem něco jiného? Na složitou a zmatenou (zkrátka odlišnou) komunikaci s divákem ve východoasijských filmech jsem zvyklý a problém mi nedělá, naopak ji mám rád, ale čekal jsem zkrátka, že to bude mnohem víc... dravé, akční, dechberoucí a nervydrásající... a ono nic. Zdlouhavá a místy nudná kriminálka s několika slušnými bojovými scénami (ten čvachtavý zvuk při závěrečné bitce na nože byl libozvučný). Jinak ale sentimentální a patetická slaďárna, která svým patosem a sladkostí překonává většinu obdobné hollywoodské produkce... (s těma očičkama to bylo přece jasný hned, nééé?) (02.02.2014)

Když musí malé děvče krást, kradené věci prodávat do zastavárny, a ještě k tomu musí sledovat, jak její matka ztrácí kontrolu nad svou drogovou závislostí, nejsou to zrovna optimistické vyhlídky. Aby toho nebylo málo, matka v nočním klubu čmajzne balíček s bílým práškem. Málomluvný majitel zastavárny se nechtěně připlete do rodinných trablů a unesenou rodinku se pokusí najít, než se matka s dcerou stanou součástí nelegálního odebírání lidských orgánů a obchodování s nimi. Jen se u toho krapet ušpiní. Zkrátí účes, zavzpomíná na vlastní bolestivou minulost a předvede nám ostrou ruční práci. A tvůrci přihodí podivné asijské emoce a otravný patos. Jihokorejci každopádně těší zejména druhou (svižnou) polovinou, kdy vyčnívá solidní čistka s nožem, která je realisticky a choreograficky velmi slušně pojatá. (24.06.2020)