Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko

Vše dobré v tomhle slzopudném dojáku je dáno kvalitou knihy. Smutné je, že Daldry vyzmizíkoval geniální variace vyprávěcích postupů použitých v románu Foerem a nenahradil je ničím jiným. Vzniklo tak šablonovité, plytce hollywoodské melodrama s nesympatickým (čti otravným) hlavním hrdinou. Líbivou kamerou se taková díra zalátat nedá. Jediným výraznějším plusem jsou herci ve vedlejších rolích. Zejména Max von Sydow, který nepotřebuje ani mluvit, aby podal skvělý výkon. (16.09.2012)

Rádoby dramatická slátanina na pozadí událostí 11. září 2001. Pokud chcete drama z podobného soudku, u něhož byste se nenudili a neusínali, tohle neuvěřitelně potichu a z nesmírné dálky obejděte a zastavte se až u Reign Over Me. ~ 1,5* ~ Zajímavé komentáře: verbal (18.08.2012)

"Pokud existoval klíč, existoval i zámek. Pokud existovalo jméno, existoval i člověk." Tak to byl neuvěřitelně dojemný a nesmírně vyděračský útok na city. Jediný, kdo mě neštval, byl mrtvý táta a to není žádný velký důvod k oslavě. Ulhaný a ještě k tomu hysterický průzkumník byl totiž celou dobu zralý na pěst a já jsem byl napětím skoro až celý bez sebe, jestli najde správného Blacka, naučí se houpat na houpačce nebo odloží v metru plynovou masku. Pro mě to zkrátka bylo velké utrpení, na které nechci zapomenout jenom proto, abych si to někdy omylem nepustil znovu. A jestli autor skutečně myslel vážně myšlenku, že je lepší mít zklamání než nic, tak MUDr. Chocholoušek prý bere naléhavé případy už v 7 hodin ráno. (04.12.2018)

Název si o tom sám říká. Neuvěřitelně Špatně & Nesmírně Nudně. Bez uvěřitelných emocí, bez nápadu, bez tempa, bez přidané hodnoty. Tohle „velké“ dobrodružství, které rozpoutá přítomnost Toma „kde jsem se to sakra v posledních letech ocitl“ Hankse na nesprávném místě, může snad potěšit jen přítomností Maxe von Sydowa a nevytahováním americké vlajky na každém druhém rohu. Prostě tu otravně zvídavé, přecitlivělé a uječené dítě rok po tom „nejhorším dni“ najde u otce v šatníku klíč a na obálce nápis, v té jeho malé protivné palici se hned zrodí domněnka, že jde o součást hry, kterou s otcem (který mu jako jediný skutečně rozuměl) nestihl dotáhnout do konce. A teď ji probůh chce vnutit divákovi. Světe, div se, to je celé. Předložené je to jako nezáživné pobíhání po Central Parku a dalších místech New Yorku s nemluvným německým přistěhovalcem, kdy v každých dveřích čeká teplá a chápavá náruč. A navíc se tu plýtvá talentem Johna Goodmana. Nutno podotknout, že pár režijních (střihačských) nápadů tu Daldry má, ale jinak je to jeden z nejzbytečnějších filmů posledních let!! Když citově vydírat, tak třeba Sedmi životy.. tady to rozhodně nefunguje. Třikrát fuj.. (26.07.2012)

Nechci překřičet odsuzující názory, naopak je v nich dost pravdy, nicméně Daldry nakládá s patosem tak, že na rozdíl od jiných, není za blbce. Jeho vedení je neuvěřitelně pevný; herci, hrátky s detailem, hudební podklad a především ta celková energie, která z toho lítá, sesazuje tu negaci rychlým šmahem. Nejvíc bych však vytkl prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadzemskou bytost - vždyť on neměl jedinou chybu?! Naopak postava matky, které zůstala ve stínu hledání a ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, se mi stala opiátem filmu - a Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo! S časovým zráním je ten film ještě lepší a na rovinu: já se za něj klidně postavím! (29.02.2012)