Cudzinka

Vďaka niektorým filmom som rád, že žijem aspoň na tom Slovensku. Cudzinka je jedným z tých najsilnejších príkladov. Odohráva sa v komunite, ktorá mi je svojim zmýšlaním maximálne vzdialená, pripomína mi to, čo sme mali na našom území v období stredoveku a ktorej princípy by som nikdy nechcel zažiť na vlastnej koži. Aladag ju ale neodsudzuje, v podstate ukazuje celú rodinu ako obete spoločenských konvencií, pretože žiadna postava nie je prvoplánovo záporná, Umayna rodina prežíva spoločne s ňou muky a trápi sa kvôli nej, pretože ju miluje. Aladag ďalej polemizuje nad tým, čo by sme mali považovať kvôli vlastnej sebazáchove za rodinu, či je to rodič a dieťa, celá pokrvná rodina, alebo celá komunita. Ako scenárista by som záverečné dejstvo, rozuzlenie, nasmeroval odlišným smerom, ale aj tu zvolené dáva zmysel. Možno je úplný záver trochu vykonštruovaný, ale na druhú stranu dáva priestor divákovej fantázii ohľadom toho, aké bude mať následky. (06.11.2012)

Toto je presne ten film, u ktorého sa vám začne otvárať nôž vo vrecku. Najstarší brat by šiel hned' prvý! Potom by šiel ten s tou kokotskou briadkou v tom ich gayovskom klube. No a nakoniec ten ostatok kebabistov na svatbe. A Sibel Kekilli je neuveriteľne krásna, charizmatická sexy herečka! Hned' si s ňou idem dať d'alší film... (25.10.2010)

Trampoty turecké menšiny v Němcích jsou mi tak trochu cizí, takže žádná extra prožívačka se nekoná, jen jsem se poněkolikáté ujistila, že se chlapům z muslimských komunit nechce přestat ovládat své ženy, proto tolik lpí na starých pořádcích a jejich macho přežitky semelou i nejmladší generaci, která v nich vyrůstá... Vše závisí na mínění komunity, které se zdá být zásadní hodnotou, rodina je pokryteckou institucí, u níž můžete nalézt oporu jen, pokud hrajete podle nastavených pravidel a já nenazývám rodičovskou láskou jinou, než tu bezvýhradnou, jinak - otec, který prokleje svou dceru jen pro to, že nechce být nešťastná, by se nadále neměl nazývat otcem, tím spíš, pokud našel pro rodinu nový domov v tolerantní společnosti, jestli chce přijmout za svou pouze její životní úroveň, pak měl zůstat sedět v Turecku u kebabu a dál metat kameny po nevěrnicích... a vůbec, co ten starý kozel Mehmet ještě trčel u rodičů, toho bych vypráskala z domu jako prvního, temperamentu měl dost na to, aby si byl schopen vydělat na nájem - asi ho nemohli v komunitě udat, taky šťastná, která ho dostane... Každopádně muslimské ženy čeká ještě dlouhá cesta za hledáním hrdosti, vlastní vůle a vyhlídek na štěstí, ale nemůžu soudit, snad jedině film a ten je za dvě. Beru zpět a v rámci osvěty zvedám na tři, i proto je psaní komentářů veskrze prospěšnou aktivitou, lze při ní změnit náhled na věc. (25.06.2014)

Tak z toho mi bylo hodně smutno. Celý film je jedna velká tragédie, všechny kopance a facky vedou k neodvratitelnému konci. A to všechno kvůli pochybné cti a tradicím, které by v dnešní moderní Evropě místo mít opravdu neměly. Sibel Kekilli přesvědčila svým úžasně civilním a přirozeným výkonem, líbila se mi tu ještě víc než v Proti zdi. (19.02.2013)

Tradice je svině. Nejednu otázku k zamyšlení nabízí tohle drama, které neodsuzuje a nepodsouvá konkrétní názory tvůrců. Je tak na divákovi, jak se postaví k látce, ve které jsou zákony turecké komunity tvrdé a neměnné, i když je manžel hlavní hrdinky násilné hovado. Křehká Umay se tak rozhodne pro cestu svobodné matky, jenže snaha o emancipaci má zostuzující vliv na celou její rodinu žijící v Berlíně. Sebezničující pokusy (s trochou citového vydírání ze strany tvůrců) o kontakt s rodinou tak vedou k neodvratnému konci. Dialogy jsou k věci, herci jsou typově přesní, mimika Sibel Kekilli pak naprosto výborná. Kompaktní a stále aktuální záležitost rakouské „Fatih Akin“.. (22.04.2012)