Laputa: Nebeský zámek

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)

Mně u Miyazakiho vždycky vadí ty předimenzované happy endy. Zrovna sem by se hodilo tragické finále, které by tomu nasadilo takový pocit vznešenosti. Zároveň se ale pořád nemůžu vyhýbat té páté hvězdě, protože ty filmy jsou všechny skvělé. A ona pátá za zásluhy padla zrovna na tenhle kousek. Něco mi říká, že můj nejoblíbenější od něj, i když takhle brzo to nejde říct. (20.06.2010)

Krásny epický animák od Miyazakiho. Okrem tradične výbornej hudby, animácie a nejednoznačných postáv ma uchvacuje prepracovanosť Miyazakiho príbehov a ich rozprávanie. Neviem ako to robí, ale po dopozeraní filmu musím uznať, že som sa ani na sekundu nenudil, pričom som mal pocit, akoby som v jeho svete strávil nie dve hodiny, ale aspoň týždeň. A nechce sa mi ísť preč. (15.10.2010)

Doufala jsem, že jako 4000. hodnocení budu mít nějaký film, který stojí za to. A s Laputou jsem nešlápla vedle. Miazaki mě opět dostal. A taky se po Laputě dostal do mých oblíbených režisérů a scénáristů. Ani Laputa sice není taková emoční bomba jako Princezna Mononoke, ale i tak má super příběh a sympatické ústřední duo, které mě bavilo sledovat i přes fakt, že je to jen jiná variace u Miazakiho již viděného. Při sledování Laputy jsem si vzpomněla na několik mých oblíbených filmů a seriálů a tipla bych si, že jejich tvůrci čerpali inspiraci právě zde (schválně zkuste porovnat Laputu (zámek) a vzdušné chrámy ze seriálu Avatar: Legenda o Aangovi). Krásný soundtrack mě pak vede k domněnce, že se zde mohli inspirovat i Daft Punk při tvorbě soundtracku k Tron: Legacy - přecejenom víme, že mají rádi anime. Spousta současných animáků před tímhle bledne. 10/10 (24.08.2019)