Ďáblův dvojník

Film som som pozrel na doporučenie že vraj je to najlepší životopisný film od Schindlerovho zoznamu. Mne až taký dobrý neprišiel. Ako remeselne bol zvládnutý dobre kamera , réžia , akcia ,ale chýbal mi ten pocit reálnosti a autentickosti aj keď tam bolo pár drsných scén s mučením ale to mi nestačí. Nie je to zlé ale nie to môj šálok kávy preto to nízke hodnotenie. (18.03.2013)

Lee Tamahori vyměnil hloupé a trikově špatné akční filmy (xXx 2, Next) za drsný smyšlený příběh o dvojníkovi maniakálního syna Sadama Husajna. Lee si zaslouží pochvalu za nekompromisní až naturalistické vyznění ale celkové zpracování už tak působivé není, ačkoliv v rukách někoho schopnějšího se mohlo jednat o poutavý kousek. (15.05.2012)

Natočeno podle skutečných událostí... Sadámův synek byl zosobněním slova megasráč a příběh o něm a jeho dvojníkovi je svým způsobem neotřelý a originální, ale přece jen se drží určitých tradic a sledovat jej je radost. Prachy, ženské auta, to je Zjizvená tvář v Iráku... Přesto však DD na pár místech skřípe a občas ztrácí dech a musí ho zachraňovat vynikající Cooper a světe div se, Lee Tamahori! (19.10.2013)

Být synem Saddáma Chusajna nebude žádna sranda. Táta je vysoký hodnostář, plní boží přikázaní a stará se o celé impérium. No a být nejstarším synem takového velitele chce nejenom koule, ale taky potřebný intelekt, nadhled a všeobecné vzděláni. Z boží vůle princ krasoň Noir duja mladší plní nejenom výše uvedené, ale taky je mu blízka sexuální chtivost, šovinizmus, psychický nátlak, násilí... proste ideální synek (taková normální arabská rodinka). Z důvodu pracovné vytíženosti potřebuje princ svého dvojníka, tak těžká práce v rámci mezinárodních vztahu a zahraniční politiky si vybírá daň na princovém mentálním zdraví. V tom přídě on (Latif), téměř dokonale dvojče (až na výši výbavu) Noira. Příběh dostává konečně ten správný spád a všechny okázalosti plynoucí z dané funkce sou tady převedené v plné své kráse, ehm. Na EU zobrazeni dosti slušné. 7/10 (14.12.2011)

Byly časy, kdy v Bagdádu platil úryvek z písně P.Habery („..zabij ma či Udaj“) a já se ptám, kde udělal soudruh prezident Saddám ve výchově chybu? Nevysvětlil synovi, že velbloud je levnější, než Lamborghini? Měl při oslavných palbách do vzduchu mířit níž? Dle mého to všechno začalo už kdysi tím, že jistá dávka ejakulátu neskončila na prostěradle.. Atraktivní téma, snaživý Double Cooper a Tamahori, vyprávějící zbytečně doslovně příběh, nad jehož historickou autentičností lze polemizovat. Nemyslím tím zvrhlé konání psychopata Udaye, který prznil školačky, choval gepardy, vraždil tátovy sluhy a vskutku netradičními metodami trestal irácké sportovce za neuspokojivé výsledky, kdy si třeba neúspěšní fotbaloví reprezentanti museli ve vězení čutat s betonovým míčem (a pak, že je na Mílu Baroše vyvíjen tlak..), ale vůbec existenci dvojníka Latifa, který tady slouží jen jako jakýsi kontrastní protipól Černého prince z pekel zhýralosti a sadismu. Ostatně, pokud vůbec někdy tuto roli hrál a nevyužíval své podoby na Saddámovic prvorozeného jen k balení bagdádských holek, co když Američané sejmuli v Mosulu dubléra a pošuk Uday se uklidil do Irska, kde si přivydělává sepisováním memoárů? Zubní záznamy mohou být někdy scestné a to ostatní, jak tvrdí autoři, je historie. A ta se přece odjakživa hezky překrucuje.. Dodatek: Kdo nedávno viděl Cohenova Diktátora, tomu mohou občas cukat koutky v momentech, které jinak vůbec vtipné nejsou.. (20.06.2012)