The Whisperer in Darkness

Ta stylistika černobílých sci-fi béček tomu rozhodně pomohla; nejen kvůli ději zasazeným do konce dvacátých let minulého století, ale i kvůli tomu, že literatura "Otce hororu" tomu i trochu nabádá. Lovecraftovu stejnojmennou povídku sice nepočítám mezi jeho vrcholná díla (tam řadím hlavně Barvu z kosmu, V horách šílenství a Stín nad Innsmouthem), hrůzu však dokázala vyvolat skrz ne jednoznačnému závěru a absenci v detailech. To tady chybí. Samozřejmě, tvůrci si na sebe tak trochu upletli bič a povídku (kterou z půlky tvoří psaní a čtení dopisů) se snažili rozvinout do celovečerní délky. Takže tam, kde původní dílo končí, tak snímek další půlhodinu pokračuje. A nejsem si zrovna úplně jist, jestli to byla - i vzhledem k nizoučkému rozpočtu - ta nejlepší varianta. Každopádně tvůrcům smekám hučku za nemalou odvahu. (15.02.2015)

Ten námět je se vší tou stylizací padesátých let, plnou mimozemšťanů s klepety, primitivních přístrojů, co uchovávají lidské mozky a pod, samozřejmě pro dnešního diváka mírně řečeno úsměvný a chybí snad už jen miniaturní kosmické lodě na viditelných drátkách, ale ta tajemná, strašidelná atmosféra, ta je skutečně velmi dobrá. Hodně tomu napomáhá černobílé ladění, příhodně vybraná hudba, bouřka v odlehlém domě i náhle se zjevující postavy za ztemnělými okny. Není to však žádná parodie, spíš taková vydařená pocta žánru a dílu H.P.Lockrafta. (30.11.2014)

Je mi to líto, ale tohle zpracování na mě prostě nefunguje...Herci dobře obsazení a hrajou hezky. Scénář je napsaný s citem.-ALE- Minutáž je nesmyslně přepálená-cca 80,85, max. 90 by stačilo až až.. Některé scény fungujou jen jako shazovač tempa. Stylizaci do padesátkových braků vnímám jako znouzectnost. Když už tu ta stylizace je, pak teda nechápu proč používat křečovité CGI, když vymazlená loutka by vypadala a do atmosféry sedla lépe.. ... Celkově to na mě (stejně jako předchozí tCoC) působí hrozně chladně, jakoby ta technická přesnost a vypiplanost nechtěně ubírala něco zásadního z atmosféry.. Chybí mi něco hutného, něco z nevědomí povědomého, zkrátka TO (cosi nepojmenovatelného) co má být a tlít mezi jednotlivými políčky filmu..... Je tam cítit nadšení, je tam cítit fanouškovství, ale není tam plnohodnotný Lovecraft. (07.08.2016)

Na Volání Cthulhu jsem obdivoval brilantní preciznost formy, která do nejmenších detailů zdařile napodobila němé horory z 20. let - navíc když to vzniklo na koleně. The Whisperer in Darkness se zase snaží napodobit styl sci-fi hororů z padesátek, ale popravdě mám pocit, že to mu uškodilo snad nejvíc. V nejednom ohledu (úvodní titulky, kostýmy...) je to sice značně připomene, ale ladění celého filmu bohužel ne. Je v tom holt znát, že je to spíš moderní pokus o černobílý film a poznat je to na spousty místech už jen třeba úhly kamery. Ani obsahově to nebylo úplně bez chybičky (ačkoli tam opět dost záleží, jak moc je to věrně předloze), nicméně i přes vše výše vypsané se pořád jedná o dost kvalitní film, který opět udělala jenom parta nadšenců na koleně a opět se jim to povedlo dost zdařile. Samozřejmě to nemá profesionální efekty ani herecké výkony (ačkoli u některých vůbec nebyly špatné), ale to všechno se vzhledem k okolnostem dá plně odpustit. Jinak to totiž má hodně podmanivou atmosféru, dostatečně zajímavý, napínavý a mysteriózní příběh, správný cit pro tempo jednotlivých scén, skvělou kameru a vůbec to působí mnohem profesionálnější, než kdejaká skutečně profesionální (ačkoli někdy spíš jen "profesionální") sci-fi nebo horor... Tudíž mi opět nezbývá nic jiného než před touhle skupinou fanoušků smeknout, jelikož talent určitě mají a stejně jako u Volání Cthulhu chci, aby jim někdo dal dost peněz a oni mohli natočit cokoli co chtějí, protože by to podle mě byla obrovská záležitost... 4* (26.02.2022)

Po středometrážním "Call of Cthulhu" stylizovaném do němého filmu si H.P. Lovecraft Historical Society troufli na celovečerní projekt a ukázali, že když se chce, je možné i za pár šupů a s ochotníky natočit skvělý film. Snímek nese věrné zpracování předlohy a především adekvátně zvolená a důsledně naplňovaná stylizace do padesátkových béčkových sci-fi. Nekoná se zde žádné polopatické odkazování na formu vzorů či jalové karikování; toto je film přesně zapadající do 50. let (s tím, že stejně jako stará béčka může místy působit zdlouhavě). Všichni zúčastnění berou projekt vážně a striktní dramaturgie dělá z filmu kompaktní a vycizelovaný celek. Díky tomu také adekvátně vyzní pozvolný rozpad racionality a pád do ryzího šílenství, což je dramatický oblouk příběhu. (29.06.2011)