Top Gun: Maverick

Jednička byla mladistvá, řízná, neposedná a překvapivě o dost tvrdší a méně předvídatelná. Dvojka jede ve všem na jistotu. Aby to nevyznělo špatně, je to skvělý film. To, co dokázali Bruckheimer produkovat, Kosinski natočit a Cruise a spol. zahrát bude v učebnicích pro následující dekádu o tom, jak se má točit "letecký film". Všechny ty vycizelované záběry, dechberoucí kamerové twisty a výkruty F18tek (a to by bylo aby Cruise nepředvedl Cobru alespoň jednou za film) jsou vskutku oku lahodící a nelze než jen smeknout před nasazením herců. Avšak po celou dobu tady není ani jedno překvapení, ani jedna nečekaná scéna - tedy jeden náznak ke konci filmu je, ale po pár vteřinách se senzace rozplyne v dalším náporu klišé. Ovšem pravda je, že klišé, které má po celou dobu noblesu, eleganci a celkově přijatelnou konzistenci. Tvůrci z části rozvíjí příběh Mavericka a vlastně tak trochu i restaurují oblíbené fan-momenty jedničky pro o tři generace mladší diváky. Staří se culí protože vědí a mladí zírají protože nevědí a moc se jim to líbí. Tím pádem cílovka jsou všichni a proto taky Maverick vydělá balík a zaslouženě. Ovšem scenáristické kvality nemá ani zdaleka tak vysoké, jako technické. Což ve finále není očividně až takový problém pro vysoké hodnocení, protože když si Cruise nandá tu svojí zaprášenou bundu a sedne na motorku při západu slunce, je těžké tam prostě nenapálit pět hvězd z nostalgie. (01.06.2022)

Po předlouhých 34 letech jsem si před verzí 2.0 pustil jedničku. A i po té době to zase byl Top gay aneb Báječčční müžžži na létajících strojích, tedy přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa a s odporným prkenným pizizubým a pydlookým slizákem napřesdržku v hlavní roli. Ovšem přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa, která se v dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, stala popkulturním hitem, zejména za železnou oponou, protože to zkrátka proti všem těm konzervativním socialistickým sqostům bylo něco jiného, a mně, tenkrát třeba dvanáctiletému panici, se to skoro trefilo do tehdejšího mentálního rozpoložení. Tudíž jsem byl ještě včera, když je mi už mentálně třináct, k reinstalaci spíše skeptický. Naštěstí scénáristé s hlavami vytaženými z prdelí ještě zcela nevymřeli a téměř neuvěřitelně se jim v dnešních časech furtokolových homixových lobotomií povedlo natočit film, u kterého by se hypoteticky nemuseli otravovat jak obstarožní otyloň za zenitem s plísňáky ještě z polské burzy a hrdě se producírující s napodobeninou buzerantských zrcadlovek od Vietnamců (v kině nadpoloviční většina), tak povrchní sluníčkářský mileniální vymaštěnec či školou povinný trotlík s mobilem přirostlým k držce. Je to sice opět jednoduchá pozérská patetická kokotina, navíc schematicky úplně stejná jako její osmdesátková braková předloha, avšak lidé se zjevně od té doby naučili mluvit souvisle, logicky a systematicky, k sájetologickému zachrapovi byl čas vcelku milosrdný a je z něj docela sympatický, mohutně dobarvený, dosolárkovaný a naolejovaný děda s porcelánovým chrupem, snímaný přes milosrdné a dost rychlé kamerové filtry, takže proti němu místy vypadá páprdovitě i o sto let mladší Milouš Talíř s vkusným východoněmeckým pornoknírkem a jeho povislá krabatá kožka se neprovařila ani při opakování tehdejší kültovní scény plážžžového homovolejbalu, nahrazeného nyní plážžžovým homofotbalem. Milosrdní tvůrci prozíravým střihem tentokrát moudře ušetřili diváka i traumatu z kýčovitě osmdesátkové gerontopíchačky atrofovaného šedesátiletého Metuzaléma a svraštělé anorektické padesátky Dženyfer, čili vzniklo více než vkusné (a možná až příliš důstojné) retro s naprosto vynikajícími až dechberoucími aviatickými akčními scénami a několika opravdu chladnými momenty, po nichž nejeden pamětník dozajista zatouží zatáhnout panděro a vypravit se ve skoro pravém koženkovém leteckém bombru a teplouškých slunečních brýlích značky Cuong Trang na diskotéku pro mrtvé a umírající z posledních sil poklátit u „Take my breath away“ pár ještě ne příliš rozplizlých a zatuchlých MILFek. (29.05.2022)

Nevysvětlitelný úkaz v podobě filmu, který žánr neposouvá dopředu, herecky nevyčnívá, hudebně se opakuje a vizuálně cituje desítky let starý originál jedna k jedné - a kritici, diváci, děti i dědové svorně pokyvují hlavami a horko těžko ze sebe soukají, že právě viděli film roku. Poctivá akce, kdy ze stíhaček hmatatelně odletují šroubky a kape olej, stokrát viděná klišé, která zacloumají s každou emocí a esence osmdesátek vybraná až na dřeň přesto v každé minutě funguje ještě o dvě třídy lépe než v onom šestaosmdesátém. Maverick je opak fanservisu, protože nás vrací k fandomu, který má většina ráda jen s nadsázkou a málokdo by ho zařadil mezi svoje nejoblíbenější. A přesto nás drtí steskem po časech, které jsme neprožili, nutí nás melancholicky posedávat nad osudy, které jsme tři dekády neznali a my poctivě jdeme libovolným směrem, který nám ukáže a přemýšlíme, proč že se z nás nikdy nestali piloti. (30.05.2022)

Příběh je opět limonáda, ale tentokrát ne tak namachrovaná a citlivější než minule, při jejímž sledování člověk navíc tolik nemyslí na Žhavé výstřely a pokud se bude něčemu pohihňávat, tak snad jedině plánu, který připomíná zničení Hvězdy smrti - v závěrečné ostré akci dokonce za použití Síly :) Jinak je všechno naprosto v pohodě, film dvě hodiny sviští jako ta stíhačka a Tom Cruise dokazuje, že si hvězdný status bez ohledu na všechny jeho podivnosti prostě zaslouží jako málokdo. Letecké scény jsou neskutečná paráda a při sledování závěrečných titulků jsem si říkal, že přinejmenším polovina těch lidí musejí být pojišťováci. Takhle autenticky „tam“ jsem se v kině cítil naposledy asi při sledování Prvního člověka, který se ale v žádných raketách nenatáčel. Top Gun: Maverick je zkrátka výborný, poctivý film, ve němž je tolik scén, které bych chtěl hned vidět znovu, že bych se nejraději hned podíval na celý film. (03.06.2022)

Prekvapujúco dobre stvárnenie pokračovania skoro 40 ročnej klasiky. Stíhačkový fetišizmus je prítomný hneď v úvodných titulkoch, rovnako ako zvyšok filmu je natočený s takou ľahkosťou a štýlom, že strhne aj diváka, ktorému inak táto tematika nič nehovorí. Zásluhu na tom bezpochyby majú aj sympatické, príjemne zahrané postavy. Obzvlášť očarujúca Jennifer Connelly dráždi v kinosále nejednu predkožku svojim úsmevom, tak dokonalou riťkou v obtiahnutých rifliach. Záverečná mission impossible pripomínajúca útok na Hviezdu smrti aj tréning Cruisových študentov na ňu sú úplne strhujúcou a audiovizuálne úchvatnou filmárinou. Pri pohľade na zábery z kokpitu i mimo neho, nakrúcané najmodernejšími imaxovými kamerami, nemožno pred Cruisom smeknúť divácky klobúk. (3.8.2022) (02.09.2022)