Čierna Venuša

Nemám slov. Vénus noire, téměř tříhodinový filmový monument, popisuje osud „hotentótské Venuše“ Saartjie Baartmanové, která na začátku 19. století opouští rodnou Afriku a přijíždí do Evropy. Příběh je o to silnější, že se skutečně stal. ~ Afričanka je evropskou společností vytrvale a rozličnými způsoby dehonestována. Není vnímána jako rovnoprávný spoluobčan či obecně jako člověk, nýbrž (díky své abnormální fyziognomii) jako atrakce, jako exot s vodítkem na krku vystavovaný v kleci, sloužící k /spoilery/ prostoduché zábavě londýnské i pařížské společnosti, později k ukojení sexuálních tužeb návštěvníků erotického podniku, či jako detailně zkoumaný objekt vědeckou obcí. Intenzita protagonistčina ponížení se stupňuje, Saartjie je vystavována direktivním příkazům jejích vykořisťovatelů, slovním urážkám, fyzickým útokům i sexuálnímu zneužívání. Perverznosti společnosti se však není schopna bránit. ~ Naturalistické ztvárnění i záměrně dlouhá stopáž umocňuje divákovo znechucení, (v mém případě) stud i momentální smutek zapříčiněný chováním jeho rasy. Téměř tři hodiny totiž sleduje člověka uprostřed lidí chovajících se jako odporná smečka zvířat, jeho samotu, dny-měsíce-roky prostoupené tabákovým kouřem a panáky chlastu, existenciální nicotou a beznadějí. Ztrátu lidské DŮSTOJNOSTI. Detailní záběry tváře ženy říkají vše. I její neznalost řeči Evropanů je signifikantní. ~ Výborný a zároveň odporný film. Herečce v hlavní roli patří obdiv, natáčení muselo být velmi náročné a svým způsobem stejně ponižující. Přesto si na rozdíl od některých mých kolegů zde myslím, že i takové filmy je nutné točit, jelikož jsou nastaveným zrcadlem konání naší společnosti. (31.12.2011)

PŘISTUPTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ, PŘIJĎTE A PŘESVĚDČTE SE SAMI....... /// Není to medvěd, není to slon, není to akrobatka.... černá žena – HOTENTOTSKÁ VENUŠE, divoška z buše, odlišná vzezřením a na jejíž prdel (která je obrovská) si za 1 šiling můžete šáhnout. Životopis (zvrácenej? nebo byl takovej i její život?) Saartjie Baartman, ,,pouťový“ atrakce 19týho století, nebo jen příběh smutný ženy (kolem který byli všichni veselí), která mohla vydělat ,,majlant“, kdyby tenkrát těm vědátorům ukázala osmej div světa. Ale na ,,kdyby“ se nehraje. Ani v životě, ani v tomhle filmu. Připravte se na vožralej Londýn, sexuchtivou Paříž a sodomisticky zvrhlou závěrečnou půlhoďku. (popcorn doporučuju nechat v mikrovlnce). Tohle je totiž NEPŘÍJEMNĚ SKUTEČNEJ PŘÍBĚH, u kterýho touha dozvědět se něco novýho, vítězí nad zážitky z filmovýho řemesla. A celkem chápu i ten vodpad (jako hodnocení...)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tajně sním o vagíně, jejíž laloky vytvářejí zástěru.... 2.) Rozhoduju se mezi medvědem a ženskou.... 3.) Thx za titule ,,mmaaja“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.01.2012)

Dvouapůlhodinové natřásání obří, celulitictické prdele otylé brikety, která má místo bobra netopýra. Pro ty, kteří rádi vlezou na kdejaký sentinel, zajisté příjemné rozšíření jejich XXX XXXL sbírky, avšak zdravý, heterosexuální divák dá raději příště přednost ženám s kužely. Nepochybně si to ale své hotentotské diváky najde, protože v Zimbabwe už prý zavedli internet na šlapací pohon a pašeráci začali přenášet signál i do JARu. Určitě žhavý kandidát na zlatého Nelsona. (19.08.2012)

Strastiplná odyssea hotentotské ženy Saartjie Baartman (Yahima Torres) po metropolích tehdejšího světa. Saartjie je ve filmu prezentována jako objekt, který čelí postupně stále většímu ponížení. Nejprve je vystavována jako atrakce v londýnské freakshow, poté je prezentována jako sexuální anomálie v pařížských erotických klubech, následně se stává prostitutkou a nakonec objektem zájmu profesorů lékařské fakulty na Sorbonně. Pro tehdejší Evropany je lákavou atrakcí především pro svou fyziognomii s nadměrně vyvinutými hýžděmi a stydkými pysky. Režisér Abdel Kechiche skrze Saartjie-objekt procházející ve filmu svoji křížovou cestou odhaluje předsudky a manipulativní podstatu „bílé společnosti“ a záměrně zvolenými filmovými prostředky (dlouhá stopáž, neustálá blízkost hlavní hrdince, rušivé zvuky) útočí na diváka voyeursky sledujícího utrpení jiných a tím pádem i na podstatu filmu jako takového. (02.11.2011)

Film-frustrace, který po celou svoji stopáž v zásadě akorát variuje jedno neutěšené vystoupení, které se odehrává napříč zeměmi, sociálními vrstvami i intelektuálními předpoklady, čímž dokazuje, jak hluboko může člověk sklouznout jenom kvůli své touze a fascinaci po jinakosti. Ať mohou být jeho úmysly sebeušlechtilejší. (07.11.2022)