Réžia:
Hajao MijazakiScenár:
Hajao MijazakiHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Hideaki Anno, Miori Takimoto, Džun Kunimura, Mansai Nomura, Masahiko Nišimura, Hidetoši Nišidžima, Morio Kazama, Mirai Šida, Šinobu Ótake, Keiko Takešita (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Režisér Hayao Miyazaki rozjíždí animovaný příběh napříč desetiletími. Inspiroval se životem Jira Horikoshiho, konstruktéra stíhacího letounu Zero z druhé světové války (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (108)
S filmovým průmyslem se Myazaki loučí dostatečně kvalitním dílem. Řemeslo za léta u filmu zvládl více než na výbornou, např. takové tetelení vzduchu za letního dne nad rozpálenýma kolejema, vycházení cigaretového kouře v přesné trajektorii mávnutím ruky... Pohádku konstruktéra opouštíme akorát včas, jinak by si pošramotil romantické renomé při ukázce vlastností vražedné a sebevražedné zbraně. ()
Pionieri letectva v Mijazakiho podaní. To, že obľubuje nebo a oblaky naznačil už Porco Rossom a Laputou. Tentokrát ale upustil od čarovnosti a mágie a vytvoril príbeh, ktorý sa vyžíva v pekných obrázkoch, ale je inšpirovaný reálnymi udalosťami. Ale aj keď som si myslel, že film nebude taký očarujúci, tak som sa mýlil. Či už sa jedná o scénu so zemetrasením, alebo pekne vykreslené prechody medzi snami/predstavami a realitou, film ponúka množstvo čarovnej animácie, ktorá len potvrdzuje majstrovstvo tohto režiséra. Na chvíľu máme hlavu v oblakoch aj my a myslíme na všetkých tých letcov a všetky tie sny a hlavne lásku, ktorá nás neprestáva obklopovať. Viac rovín príbehu a pritom všetky pekne zvládnuté či už od tej romantickej, alebo tej snovej a na konci sa dostaví aj katarzia. Krásna labutia pieseň a pekný film vlastne pre všetkých, ktorý stále veria v naplnenie svojich snov. ()
Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% ()
Hajao Mijazaki opustil fantazijní světy a předkládá nám životopisné drama svého oblíbeného leteckého konstruktéra. Tenhle film vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu je zde přítomna většina režisérových trademarků – především létání, a s ním spojené snění o volnosti, dále pak hlavní hrdina bez bázně a hany, který se vždy dokáže zachovat správně, a nechybí ani osudová láska, zasazená do kulis poeticky ztvárněné přírody. Na druhou stranu stačí pár náznaků, jako je konfrontace s německými oficíry, nebo scéna zatýkání konstruktérů v letecké firmě, abychom si uvědomili, že tady je nám asi více zamlčováno, než ukazováno. Film pak končí přesně v tom posledním momentě, kdy je ještě únosné odvracet pohled od nastávající válečné reality. Mijazakiho poetika stále bezchybně funguje a stále dojímá, zdá se mi ale, že právě v tomto příběhu má neobvyklou příchuť tak trochu zbabělého útěku před skutečností. ()
Hajao Mijazaki je v oblasti animovaného filmu skutečně velké jméno. Spoluzakladatel studia Ghibi stojí za filmy jako Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie (Oscar za nejlepší animovaný film) či Zámek v oblacích. Jeho animáky poté spojují například fiktivní světy, tématika vztahu člověka s přírodou či výtvarné/řemeslné nadání, které v příběhu většinou hraje jistou roli. Aktuálně poté Mijazaki vytváří animák How Do You Alive?, který by neměl světlo světa spatřit do roku 2023. Dříve ovšem Mijazaki prohlásil, že odchází do důchodu. Jeho labutí písní měl tehdy být zatím jeho poslední realizovaný film s názvem Zvedá se vítr. Zvedá se vítr je životopisem, což je v rámci Mijazakiho kariéry výrazný odklon. Film je založen na životě skutečného inženýra japonských válečných letadel Jira Horikoshiho, sám Mijazaki již předtím vytvořil mangu, která vyprávěla Horikoshiho příběh, na nátlak producenta Toshia Suzukiho poté místo realizace pokračování jeho předchozího animáku Ponyo následně zpracoval právě Horikoshiho příběh a dle očekávání vznikla další solidní animovaná práce. Mijazaki nejspíš skutečně nemá v rámci japonského animovaného filmu konkurenci, nejblíž se mu přitom přiblížil již zesnulý Satoši Kon. Původně plánované jako Mijazakiho labutí píseň by Zvedá se vítr mohl fungovat jako solidní tečka, kdy se Mijazaki skutečně částečně odklání od zbytku své tvorby, zároveň ovšem zanechává zdrojový kód z projektů minulých. Mijazaki a spol. se opět očividně s celým filmem piplali, což je poznat i na výrazné detailní animaci. I přes základ v reálném příběhu se Mijazaki tak trochu odklání od reality, Zvedá se vítr je film odehrávající se na hraně mezi realitou a snem, romantickým příběhem člověka, který byl zodpovědný za vytvoření letounů Micubiši A5M a A6M, které v rámci sebevražedných náletů sehráli vyraznou roli v napadení Pearl Harboru. Mijazaki sám odmítl, že by byl Horikoshi fanatik, ve svém filmu ho skutečně zpracovává jako člověka, který touží po vytváření krásných letadel. Tento sen se mu později splní, bohužel se ovšem jeho díla stali nástrojem v 2. světové válce. Sám Horikoshi vzdoroval některým rozhodnutím armádních velitelů, v tehdy krutém Japonsku mu to ovšem nebylo moc platné. V tomto ohledu je tak Zvedá se vítr skutečně lehce tragickým příběhem, celou onu tragédii ještě více podtrhuje romantický vtah s Horikoshiho ženou Naoko. Poetika Mijazakiho je výraznější než kdy jindy a to dost možná právě i díky absenci fantaskního světa a dost možná jde o nejdospělejší příběh v rámci Mijazakiho tvorby, který na dětské publikum cílí o poznání méně než jeho předchozí filmy. Zatím poslední Mijazaki trvá 2 hodiny, tempo je přesto solidní. Ne vyloženě vděčné, protože pár momentů přeci jen zavání dojmem, že mohli bez problémů zmizet, těch pár získaných minut se následně mohlo věnovat buďto něčemu jinému nebo rozpracovat něco na větším prostoru. Zvedá se vítr poté dost možná patří mezi nejlepší Mijazakiho filmy, přesto možná diváka nevtáhne tak snadno jako ostatní Mijazakiho filmy. Pořád je po animované stránce dokonalou pastvou pro oči, pod tou nejhezčí možnou fasádou se ovšem ukáže, že dost možná tomuhle Mijazakimu nejde propadnout naplno. Že i přes cílení na emotivní příběh to v jistých momentech zůstává tak trochu lehce odměřené. Ovšem ne úplně, protože tam ty emoce pořád jsou. Mijazaki se navíc tentokrát skutečně drží více při zemi, právě jeho fantazie je ovšem to, co jeho předchozí filmy jako Můj soused Totoro či Cesta do fantazie dělala tak výjimečné. I v tomhle civilnějším módu je poté prostor pro Mijazakiho kreativitu a jedná se o příjemný odklon v jeho kariéře, přesto je ovšem zvyk na Mijazikiho kreativní světy příliš silný. Zatím poslední Mijazaki je přesto další povedenou záležitostí. Mijazaki natočil působivý animovaný životopis, který sice puntíčkářským historikům velmi snadno způsobí vrásky na čele, přesto jde ovšem o další vizuálně silný zážitek, který v sobě přeci jen má ty patřičné emoce. Jen ne tak silné jako v případě jiných Mijazakiho filmů a zde bohužel není tak bohatý prostor pro Mijazakiho fantazii. I tak jde ovšem o neskutečně krásnou a pocitově silnou podívanou, která Mijazakiho talent rozhodně podtrhuje. Kdyby Zvedá se vítr skutečně fungovalo jako Mijazakiho labutí píseň, mistr by odešel se ctí...... () (menej) (viac)
Galéria (39)
Fotka © Nibariki - GNDHDDTK
Zaujímavosti (10)
- Film je částečně inspirován i Mijazakiho rodinou. Jeho otec byl ředitelem společnosti, která za 2. světové války dodávala díly ke stíhacím letounům Zero. Mijazakiho matka poté trpěla několik let tuberkulózou stejně jako postava Naoko Satomi. Fiktivní postava Jiro Horikoshi je pak kombinací skutečných životů Tatsua Horiho, autora stejnojmenné povídky, a Jira Horikoshiho, projektanta stíhacích letounů Zero. (Brousitch)
- Mijazaki odmítl dávat rozhovory zahraničním médiím, ale pro jihokorejské novináře svolal tiskovou konferenci, kde vysvětloval, že Horikoši nebyl fanatik a dokonce vzdoroval některým požadavkům od armádních velitelů. Ve filmu ho zachytil jako génia, který po sobě chtěl zanechat něco krásného. (Innuendo1987)
- Kontroverzní reakce prospěly komerčním výsledkům filmu, do japonských kin vstoupil 20. července a za víkend utržil 9,6 milionu amerických dolarů, což je pro tamní trh nejlepší výsledek roku. (Innuendo1987)
Reklama