Eštebák

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)

Tvůrci skutečně byli v některých pasážích až přemotivovaní, vesměs je ale tohle „vyrovnávání si účtů po sto padesáté“ docela solidním tuzemským kouskem. Jenže.. Škoda plochosti několika postav, škoda místy naivní snahy vzbudit tísnivou atmosféru zobrazované doby, škoda ne úplně pevných švů příběhu, ve kterém postavy jednají mnohdy zkratkovitě. Ta hlavní je navíc zahraná ne úplně dobře. Nečekal bych to, ale Mádl v titulní roli neobstál. Ale nemůžu říct, že by se mi na to blbě koukalo. (25.06.2016)

Český alebo slovenský film odohrávajúci sa pred rokom 1989 spoznáte podľa toho, že ich tvorcovia sa vyhýbajú veľkým celkom miest a dávajú prednosť interiérom. Nemajú totiž prostriedky na to, aby vyvolali dobovú atmosféru inak, ako nábytkom a starým autom pred fasádou domu, ktorý skoro nikdy nie je zaberaný v celku. AK by kamera švenkla o 5 stupňov doľava alebo doprava, zbadali by sme dnešok. Ale ako píšem, ako výčitku to brať nemôžeme. Problém je v tom, že na rozdiel od nemeckých a východných tvorcov všeobecne nedokážeme (režiséri ani scenáristi) vyvolať podobné emócie, o katarzii nemôže byť ani reč. Je to škoda, pretože scenár Eštebáka je veľmi slušný, má zopár zvratov a výbornú pointu. Mádl hlavnú úlohu zvláda s prehľadom. (24.11.2014)

Udavačstvím prolezlá normalizace byla hnusnou dobou, kdy člověk nemohl vědět, jestli je nebo není sledovaný či zda jsou jeho nejbližší nebo sousedé spolupracovníky Stb. To je to co se povedlo a povedl se i scénář, který je víc než důvěryhodný a nebalancuje na nějakých krkolomných zápletkách či morálních dilematech. Prostě tady jsem si mohl říct "Takhle nějak to asi bylo.", což je ve filmech obecně poměrně řídký jev. Vlastně jedinou výraznější slabinou byl Jiří Mádl, který se může třeba postavit na hlavu, ale zůstane snowborďákem/rafťákem nejspíš tak do padesáti. A další věcí, kterou bych vytkl, je samotný závěr. Poslední minuta byla naprosto zbytečná. Jo a kde je ta komedie? Koukala na to ten distributor předtim, než svůj text psal? 70% (22.12.2012)

Fízlovská a práskačská doba normalizace byla hnusná, to je snad jasný (sám jsem si svý užil), ale pokud se máme vyrovnávat s minulostí takovýmhle způsobem, to raději nic. Nepřirozené dialogy šustí papírem, jakoby je snad psal nějaký naivní mladý konzervativec, který si lepí na zeď plakáty s Václavem Klausem, či jako bych se díval na dvouhodinovou ´Přemluv bábu´. A Mádl je necharismatická herecká tragédie. Pokud téma ´estébák´, tak raději šahněte po Špačkových ´Poutech´, pokud téma ´odposlechy´, tak si neomylně vyberu působivé Kachyňovo ´Ucho´. (27.07.2012)