Slnko v sieti

"Keď človek kradne v štátnom, nesmie křičať."                                                                                                                             Tvůrců se povedlo kouzlo nechtěného. Chtěli natočit film zašpiněný všední realitou a povedl se jim unikát. Vytvořili osobitý příběh s neherci v hlavních rolích s nefalšovaou atmosférou šedesátých let. Odkrývá nejistotu mladé lásky, ze strany Bely vyjevené, ze strany Fajola opětované, ale velice zdrženlivé. Pomalu ubývající slunce, které pozorují oba ze střechy se stává symbolem pro ubývající jas v šedé skutečnosti, ztrátu snů a ideálů, polapení do sítě zase nesvobodu, spoutanost. Symboly života v nesvobodě i hledání v dospívání. Rozpory mezi dětmi a rodiči i mezi dospělými navzájem je demonstrován v obou rodinách. Usmiřujícími prvky a jakýmsi pomyslným vyvážením se stavá starší generace - jednoruký rybář s manželkou nebo Belin deduško s rozvážnou moudrostí.                                                                                                                        Rozdělení děje do dvou rozdílných prostředí - města a vesnice- přínáší další kontrast. Bela zůstává ve městě, Fajolo odjíždí na brigádu. V osamocení se stává sdílnějším, a píše dopis. Oba se snaží zahnat samotu společností někoho jiného. Fajolův návrat do města znamená konfrontaci s proměnou, odkrývá nepříjemné pravdy. Nic už není jako předtím. Vyschlá zátoka Dunaje, smrt rybáře... Příběh je podávaný velice decentně, nabízí obrazy každodennosti, ovšem nasnímavé s úžasným vkusem, dialogy jsou spíše minimalistické, obsah musí divák vyčíst sám. Pod zdánlivou netečností se objevuje citlivost. Hudební doprovod si vystačí s jednoduchým opakujícím se motivem, reprodukovanou hubou z rádia a ruchy běžného života. Klenot slovenské kinematografie. Každý z nás by měl mít svého rybáře s pontonem, svoji střechu se zatměním slunce a svoji Bezďanku se zázračnou vodou. (06.06.2014)

Delikátní obrazová bašta, která nepotřebuje žádné filozofující postavy, aby k vnímavému divákovi promlouvala a sdělovala mu své myšlenky. Hypnotická režie v dokonalé souhře s kamerou, pro níž snad ani neexistují dostatečně pochvalná slova - ta práce s detaily i s celou mizanscénou, ta inteligentní symboličnost nebo experimentování s ostrostí a úhly, to byl pro mě skutečný balzám na mojí filmovou dušičku. Děj nedůležitý, což je možná v tomto případě trochu škoda, ale poselství hezké..... Natočit naprosto totožný film někdo jako Antonioni nebo Bergman, jednalo by se vzhledem k jejich renomé o ceněný kinematografický skvost s přinejmenším oscarovou nominací, to se vsadím. 85% (28.04.2016)

Štefan Uher a Stanislav Szomolányi o rok předbíhají všechny hlavní protagonisty české nové vlny a ukazují nám tolik kontrastů, že by z toho jeden nevěřícně kroutil hlavou skoro 90.minut. Kontrast několika prostředí, osobností i charakterů a celkového vnímání světa. Existuje jen a pouze TO, co si sami necháme namluvit...a je to krásné! Filmový underground, který začíná již v úvodních titulcích, plný nádherných, lehce absurdních výjevů, ale i morálně silných momentů. Naprosto revoluční hudební doprovod. Chvílemi skutečně "ztřeštěný", za chvíli zase neskutečně jemný (dám cokoli za soundtrack k tomuto filmu :) Ilja Zelenka a Štefan Uher si mě již podruhé naprosto získávají. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za fajnšmekra československé kinematografie. (25.04.2013)

Příjemná sonda do dob dávno minulých. Filmových i životních. Škoda, že spíše lyrická než epická. Jedno zhlédnutí je pro totální vstřebání všeho zřejmě málo. Některé filmové prvky jsou na svoji dobu přelomové, když se snímek pokusím srovnat se soudobými díly. Na dnešní poměry samozřejmě již zastaralé každým coulem. Já osobně příliš hvězdiček z čiré úcty nesypu. Více mě oslovil ten dobový kumunistický předskokan, který ani netuším, jestli je se samotným snímkem nějak pevně svázán a zdali ho vůbec do hodnocení přičítat. Dále jsem měl jeden menší problém... Chápu, píše se rok 1962, ale stejně mi v poměrně dost momentech nějak neštymoval zvuk s obrazem několika herců. Především jsem pociťoval tento problém přímo u hlavního hrdiny Mariána Bielika. Působilo to na mě, jako by byla spousta úseků dodatečně dodabována. A také se mi nelíbila Bela, protože byla hrozně řídká. Příběh byl docela fajn. Hrozně rád koukám na starší materiály a sleduji, jak to dříve chodilo, takže jsem se vyloženě nenudil. Všemožné paralely s tehdejší politickou situací asi úplně docenit nedovedu, protože jsem tu dobu ani vzdáleně nezažil a příběh je opravdu těžká lyrika, což není úplně mé kafíčko a ke spojení si souvislostí to rozhodně nepomáhá. Docela zde postrádám žánrové zařazení "poetický", protože pokud tohle není poetické, tak už asi nic. Pro filmaře, či nadšené kinematografické průzkumníky je film povinností. Pro běžného diváka zbytečností. Já osobně bych to viděl na pěknější 2 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (10.09.2015)

Tak som sa konečne odhodlala pozrieť si film, ktorý dal pomenovanie filmovej cene národného formátu. A veru, ťažko povedať, čo ma uchvátilo najviac. Do prvej trojky sa však prebojovali neuveriteľná nadčasovosť záberov, kontrast medzi letnou atmosférou prázdninového vidieka a rozhorúčeného mesta, no a poetika, tá všadeprítomná metaforická poetika celého diela. Jeden z najsilnejších zážitkov na poli domácej kinematografie. 9/10. (10.05.2018)