Polski film

V první řadě to nevnímám jako mnohovrstevnatý film - je tu jedna vrstva, jen je záměrně rozestíraná. To nemyslím ani trochu jako výtku, jen se nekoná žádné přeskakování z vrstvy do vrstvy jako v Inception, přitom reakce vyvolávají takové očekávání. Jinak je to rozhodně na naše poměry živá podívaná, i když potenciál se rozhodně nepodařilo naplnit. Především jsem měl pocit, že si Polským filmem spíš všichni svůj status potvrzují, namísto proklamovaného vyvracení (podobným způsobem, jako když si Woody Alen myslí, že když ve svých filmech do nekonečna opakuje, že si uvědomuje vlastní krizi, získává odpustku za mizerné výkony z posledních let až desetiletí). Jedno se ale tvůrcům povedlo - nevím, co si o tom mám myslet. Přijde mi jako moc snadné ten film odsoudit i odpustit mu nedostatky. Pod tři a nad čtyři bych nešel, ale vybrat mezi těma dvěma hodnoceníma je obzvlášť těžké. (23.02.2013)

Tak v Brně už zase objevili Mimesis? Gratuluju. Nebo to byl Krakow? Jsem z toho Havlát. PS. Napřed jsem chtěl dát jednu hvězdičku za to, jak mě to nudilo, ale nakonec jsem si matně vzpomněl, že to bylo docela hezky natočený. A že fór s negrama byl pěknej a nekorektní. A že ta Polka byla hodně hledatelná. (18.07.2012)

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.) (19.07.2012)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)

Na tento film jsem se díval z důvodu, že mám jeho hlavní představitele v oblibě. Myslím, že tak by to mělo i zůstat, tento film je hlavně pro fanoušky. Pokud nejste fanoušek, film Vám nejspíš nic nedá, možná se budete i nudit. Ono se ani tak nejedná o film, ale spíše takový film o filmu, který je plný parádně přirozených hlášek, které v klasickém filmu moc nenajdete. "No můj typ to moc není... ale dal bych jí, kdyby chtěla." (15.12.2016)