Polski film

Klukovský film ve veskrze pozitivním slova smyslu - točený pro radost, házící šablony a konvence za hlavu, těšící se z chaosu. Třebaže tu a tam zpomalí, či zakopne, do cíle dobíhá s hlavou a prostředníčkem vztyčenými. Tudy rozhodně ano, přátelé. 80% P.S.: Lví podíl na mém hodnocení má pan Daniel, respektive Havlát. (28.05.2014)

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.) (19.07.2012)

Sousloví "český film" prý v polštině znamená zmatek, chaos, něco jako naše "španělská vesnice". Tak tímhle "polským filmem" jsme si reputaci příliš nevylepšili... Film, ve kterém není úplně jasné, proč byl natočen, ani o co v něm jde, vypráví o partě herců, která točí film, ve kterém není jasné, proč ho točí, ani o co v něm jde. V nezávislém filmu se často setkáváme s tematikou toho, že někdo chce něco točit, ale nemá dost prostředků / nápadů / profesionálů, aby to dokončil a vytvořil něco hodnotného (Život v oblouznění, Největší z Čechů...) Když už ale točíte takovou ptákovinu, tak se do toho musí pořádně šlápnout. A to se povedlo. Pokud bych měl sestavit svůj osobní žebříček nejcharismatičtějších českých herců, tento jeden brněnský otylý ročník se špatnou mluvou a podivným humorem by byl upřímně někde hodně nízko. Komediograf mě nebere. Ale tady? Tady se kluci urvali ze řetězu, hranice humoru přeletí tak rychle, že si ani nevšimnete, že šlo o humor, neustále shazují sami sebe (vstup Mirky Spáčilové, či poznámka jistého polského filmaře: ,,Mám rád český humor, ale spíš takový od Petra Zelenky.") a na diváky kašlou, až to vygradují do zcela bizarního finále, co se nachází někde mezi mystifikačním dokumentem, černou komedií a hororem ála Blair Witch. Jedním z mých nejoblíbenějších filmů je Monty Pythonův Smysl života. Pokud to máte stejně, nelze než vám Polski film doporučit. (26.03.2020)

V jednotlivostech chvílemi geniální, jako celek poněkud zmatené. A nejvíc snímku škodí přepálená stopáž - devadesátiminutová verze Roku ďábla je mnohem lepší než 108 minutová speciální edice téhož snímku, i mystifikace se musí dávkovat s rozumem. Film prostě postupně ztrácel "tah na branku" a závěr filmu byl jedna velká křeč. Škoda, první půlka filmu naznačovala, že bych po dlouhé době mohl tuzemský snímek ocenit pěti hvězdičkami... (13.07.2012)

Asi není hezké kritizovat film, na kterém podle závěrečných titulků pracovalo několik vašich známých. A asi není ani hezké kritizovat film, ve kterém jste se možná mihli na plátně sami, protože natáčení některých scén v Karlových Varech (tisková konference, módní přehlídka Johna Malkoviche) jste byli přítomni. Nicméně ani tyto okolnosti bohužel nic nemohou změnit na tom, že mě tento film zdaleka nebavil tolik jako tématicky stejně orientovaný Rok ďábla a že jsem si i přes několik vtipných scén posledních třicet minut přála, aby Matonoha a spol. ten svůj film už konečně dotočili. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)