Polski film

Polski film chápu tak trošku jako variaci na hollywoodské produkce, kdy si parta kámošů natočí vlastní film (jako např. Apokalypsa v Hollywoodu). V základu je takový i Polski film a mám na těchto kámošských filmech rád několik věcí. Vždycky je ten film něčím "jiný", zajímavý, improvizovaný a hlavně vybočující z klasických konceptů filmografie a tím je do jisté míry nezavislý. Pánové si točí, co chtějí, jak chtějí a tu je to jednoznačně také znát. Hlaví parta hraje sama sebe, odkazuje na vlastní tvorbu a přenaší věci ze svého skutečného života na plátno a to mě prostě baví sledovat. Navíc sebranka Matonoha, Liška, Polášek, Daniel je skvěle různorodá a každý se vypořádává s vlastním problémem (traumatem). Některé scény jsou zábavnější, jiné méně (Liškův románek ani nemusel být), ale jako celek to považuju za vyzrálé komediální dobrodružství čtyřicátníků, které trošku výří český film. PS: Danielova schíza je šílený underground a závěr před modrým pozadím považuju za geniální! "Hoši ... titulky", já sem málem umřel. Poláška a ten jeho tupoučký výraz mám rád :-)) (24.09.2013)

V kůži Marka Daniela aneb dlouho jsem šukal český film, který by mi tak páchnul. Líbí se mi, že je Polski film sofistikovanej a pevnej, a přesto působí nahodile a improvizovaně, že je vtipnej, někdy až dadaisticky vtipnej, že se nedá napodobit, že je osobní a v globálu vlastně i pravdivej a existenciálně rezonující (nejen stárnoucí herci to maj těžký), že je nekompromisní a nebojí se kvůli katarzi odehnat diváky v poslední třetině pryč, že se tváří jako blbina, a přitom je skoro o všem, že si je vědom odkazu Petra Zelenky a že jsem se u něj mohl smát i jako divák, který považuje herectví Tomáše Matonohy v Comebacku za strašlivej průser, a ještě při tom cítit soulad s tvůrci. A speciální plus za to, že má film do sebe vtělenou kompletní recenzi Mirky Spáčilový. (13.07.2012)

A mně se to líbilo! :) A bylo mi úplně jedno a neřešila jsem, kdy je něco z jejich skutečných životů, a kdy mystifikace - ono na tom ve výsledku stejně houby záleží. Snad jen v případě Plodkové si dovolím doufat, že to byla jen role; že je v reálu sympatičtější. Závěru sice už trochu docházel dech, ale stejně tam byla spousta příjemných a pro mě vtipných momentů. Hlavně Lišák a jeho navigace - to byla dokonalá jízda! (09.11.2015)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)

Kterak si čtyři herci dělali prdel ze všeho, a nejvíc sami ze sebe. Mystifikace se vrství a vrství a Najbrt si v jednu chvíli sahá na samotný vrchol žánru. Humor se vyhýbá trapnosti a skrze nejapné vtípky podává zajímavé svědectví o hlavních protagonistech i vedlejších postavách a vyrábí zatraceně funkční sebeparodické gagy. Škoda závěrečných surrealistických výstřelků, které už na mě byly trochu moc a konec se díky nim maličko utopil sám v sobě a nenabídl žádné velké vyvrcholení. Jinak je ale Polski film vynikající taškařice se srdcem, která je navíc zatraceně originální. P.S.: Katarzyna Zawadzka je krásná, až to bolí :-) (21.07.2012)