Brestská pevnost

Konečně jsem po dlouhé době viděl válečný film na který byla radost koukat. Pohled na válku ze strany Rusů se povedl. Kamera je taky na top úrovni stejně jako hudební doprovod a herecké výkony ne přílíš známých ruských herců. Akční scény jsou dobře zvládnuté a jak to u válečných filmů ne příliš často bývá jsou v tomhle snímků přehledné a zručně natočené. (09.10.2011)

Když jsem žádal o nahození tohoto snímku do databáze, těšil jsem se jak k němu napíšu i obsah, ale kolega Thomassi - s jehož hodnocením současných ruských válečných filmů nelze než souhlasit - byl rychlejší :-)). Tak alespoň takhle: "Brestská pevnost" oprávněně staví pomník vojákům, ke kterým se v případě že přežili válku zachovala macešsky i jejich vlastní společnost a uznání se dočkali až několik let po Stalinově smrti. Snímek se sice v detailech rozchází s historickou skutečností (například statečné přihlášení se komisaře Fomina ke své židovské a komunistické identitě je fikce, ve skutečnosti ho udal jeden z jeho spolubojovníků), ale v podstatných bodech se drží faktů a jako pocta heroickému boji posádky pevnosti v beznadějném postavení funguje dokonale. Bez zbytečného patosu se tvůrcům podařilo nejen technicky kvalitně zpracovat bojové akce, ale ukázat i tragický osud sovětských civilistů. Pro milovníka vojenské historie jsou zajímavé takové detaily, jako rozdíl mezi uniformami pravidelné armády, pohraniční stráže a vojsk NKVD, nebo v jiných snímcích málo vídaný starší sovětský samopal Děgťarev, jímž je (na rozdíl od chronicky známého Špagina) vyzbrojen poručík Križevatov. Není bez zajímavosti, že padlí v bojích o Brest představují 5,42% všech ztrát na životech, které německé strana utrpěla za první týden války na celé východní frontě. Jak silný dojem na německé vojáky udělala morálka a obětavost obránců Brestu dokazují i slova generálplukovníka Heinze Guderiana na jejich adresu: "To člověk může jenom obdivovat". (04.01.2011)

Přiznávám, že místní nadšení z filmových obránců Brestu moc nechápu. Ano, kamera i zvuk se povedly, ano, scéna s bombardováním kasáren je natočená pěkně. Ale co ten zbytek??? Pro Rusko typické rozdělení na ultra-mega-super hrdiny Sovětského svazu (zejména odvážný komisař, rozuměj politruk) a ultra-nega zlé a hloupé německé bestie. Ti jsou ve filmu dobří tak akorát jako vrazi žen a dětí + Kannonenfutter pro výše zmíněné hrdiny. Čímž netvrdím, že to nedělali, ale obvykle až hlouběji na východě a za druhé, kdyby byli takticky takhle blbíá, asi by neměli Rusové v první fázi války cca čtyřnásobné ztráty. Zvlášť debilní je scéna, kde za křiku "urá" vybíhají někteří hrdinní obránci na Němce s holýma rukama, ti méně zdatní vyzbrojeni pouze dřevěnou židlí, a utloukají ozbrojené Němce jako vrabce. Když už jsme u nich (a u několika komentářů, chválících historickou věrnost zobrazené techniky), je otázkou, zda to opravdu byli Němci, protože to, co mají na hlavách, rozhodně německá helma z WW2 není... Dějově je film slepenec jednotlivých bojů, na které se režisér marně snažil naroubovat příběh malého vojína Akimova. Asi nejsem jediný, komu se vybavil výrazně povedenější a uvěřitelnější Idi i smotri, který se Brest snaží místy kopírovat.... Celkově mám za to, že by si obránci Brestu zasloužili důstojnější film. Ale ruské publikum to zřejmě má rado takhle. (06.07.2011)

Němci nečekaně přepadli svého spojence, s kterým si výtečně ideologicky rozuměli (pozdější dokonalý a největší úspěch Stalina vůbec je, že nacionálnímu socialismu říkal fašismus a přesvědčil SSSR a později svět, že fašismus není popravdě levice, ale ultrapravice). Rozhodně si nehráli na fair play, takže přepadení bylo drsné. V extrémně rychlém pohybu vpřed, který měli již nacvičený z půlky Evropy, jim kladla ruská armáda a další síly jen velmi chabý odpor. Pozoruhodná výjimka je Brestská pevnost přímo na tehdejší hranici s Německem zabraným zbytkem Polska (hranice byla posunuta invazí SSSR do Polska 2 roky předtím). Ta se svými bastiony, příkopy, desetimetrovými zdmi a náspy spolu s počáteční posádkou 9.000 vojáků proti 17.000 (ruská i německá wiki) vzdorovala týden naplno, a další týdny ojediněle, jako ostrůvek hluboko v týlu. Tento v plném slova smyslu sovětský válečný film má řadu kladů -- uchvacující kameru, skvělý dojem autentičnosti postavený na doladěných detailech (technika, reálné "opotřebovaní" fyzické i psychické). Dále ale nastávají otázky. Opravdu obě strany postupovaly tak takticky špatně, jako je ve filmu zobrazeno? Jdou Němci útočit na pevnost, kterou už pouhé dva roky předtím jednou dobyli, nekrytí, pěší, vycházkovým krokem, v počtu desítek vojáků, na volném prostranství proti opevnění? Umějí Rusové bojovat jinak než vrhnout všechny muže do frontálního útoku, což je strategie, kdy na vaší straně musí být totální převaha, i ve stavu početní a výzbrojové nevýhody a do kopce a přes řeku? Když dopadají na nádvoří pevnosti bomby, musejí desítky vojáků pobíhat nikoli odněkud někam, ale několik minut do kruhu, aby šlo točit estetické exploze hlíny s krví? (to je samozřejmě neobratnost režie). Pokud je toto historicky věrohodné, pak se nedivím počtu padlých. Letecké útoky pomocí CGI animace jsou místy neobratné (fyzika letu), místy výborně (střemhlavé bombardování štuk). Z hereckých výkonů zaujmou velitelé a několik dalších osob. Byl jsem trochu nesvůj z toho, že film postrádá výrazného hlavního hrdinu, mladý chlapec Akimov je totiž jen vypravěč, který představuje osudy osazenstva pevnosti, nikoli ústřední hrdina. Nicméně to je asi deformace poté, co člověk viděl spoustu filmů hollywoodského formátu, které se bez cool hrdiny neobejdou: Zde je v nejlepší tradici sovětského klasického filmu kolektivní hrdina. Trochu zamrzí zarputilí velitelé, kteří situaci tváří v tvář nezvratnému osudu využijí k zaujímání póz a vyslovování přeci jen trochu moc patetických hlášek. Také vykreslení invazních sil je ploché poněkud přes snesitelnou míru. Chybí i zasazení do doby, zdá se, že se v Bělorusku nedá k diktátorskému rudému režimu moc vyjadřovat. Podtrženo sečteno, dobrý film s potenciálem být mnohem lepší po sestříhání a přetočení pár dialogů. (03.07.2013)

Když dovedete přečkat naprosto hloupý desetiminutový úvod, tak si troufnu tvrdit, že nebudete litovat. Veškeré akce jsou po technické stránce na velmi vysoké úrovni. Zejména práce s kamerou je velmi moderní. Film je však značně dlouhý a ta akce ať je technicky sebelepší se prostě okouká, neboť je příšerně jednotvárná. Ruské ksichty sice dodávají na autentičnosti, ale nedá se na ně koukat. Příběh disponuje spoustou hluchých míst. Takže bych se vůbec nezlobil, kdyby byl zkrácen až o 30 minut. Ruské zápolení a bojovnost účastníkům zkrátka věřím. Nepotřebuji to od režiséra dostávat celou stopáž, kde potom není místo na nic dalšího. Prostě tento film nehodnotím jako nějaký velký zázrak. Je to prostě kvalitně zvládnuté válečné drama.* * * (21.08.2011)