Hanba

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)

Stud určitě není film pro každého. Stejně jako v Hladu se zde setkáme s táhlými záběry, kdy se jen nabízí údiv nad tím, jak si herci dokázali zapamatovat tak dlouhé repliky. Zároveň ale takové záběry mírně unavují a zpomalují tempo celého snímku. Kdo se však přes to dokáže přenést a nebo se zaměří hlavně na herecké výkony a podprahové sdělení o zoufalství jednoho člověka (nebo snad celé generace?), užije si čiré umění. (30.05.2012)

Fassbender sa rovnako ako Carey Mulligan predviedol v tom najlepšom svetle a uvažujem, že by si už konečne zaslúžil miesto v mojej topke. Shame nie je filmom pre každého a už vonkoncom nie pre "obyčajného" konzumného diváka. Pomalé tepmo snímku mi maximálne vyhovovalo a tak po ďalšom zhliadnutí (tentokrát už sám v teple domova) zvážim pridanie poslednej hviezdy. Zatiaľ je to na silné štyri. [MFF Cinematik 2012, PN] (09.09.2012)

Magické. Srdci však odtažité jako náhodný sex bez citů. Formálně dost konvenční a takové.. místy až obyčejné drama - atmosférou podobný Drive byl odvážnější. (Na mysli mám hlavně kameru a estetické hrátky se světlem). Trailer nastavil laťku až nebezpečně vysoko. Očekáváním se však vyhnout nelze./// Dlouhé detaily na rozrušené/vzrušené obličeje postav ještě automaticky nevytváří napětí, tíživost atp. Sdělení Studu je až příliš přímočaré, přitom se snaží tvářit sofistikovaně a tajemně./// Fassbenderovo ztvárnění cynika, jež má problémy s intimitou a běžnou komunikací a stal se otrokem sexu, je famózní. Scény v metru doprovázené perfektním OSTem Harryho Escotta jsou mistrovské - trojice "touha, pohled, stud" berou dech. Několik Bachových preludií, které ve filmu zazní, už se však stávají trochu klišé. Nicméně chlad a citovou vyprázdněnost Bach zkrátka podtrhuje skvěle a zároveň je z něj totiž cítit i vášeň a hluboký cit, jež hlavní postava postrádá. S rozmyslem jsou vybrány i písničky od různých interpretů, které film výborně oživují. /// McQueen má film režisérsky pevně v rukách a ví, co chce./// Rozhodně to není film pro mládež, byť jsem tedy čekala ještě ostřejší scény po povyku v USA. Sex je zde zobrazen jako jakási robotická činnost, která má otupit smysly a poskytnout chvilkové útočiště sebedestruktivnímu jedinci, nikoliv diváka dráždit, případně v něm vyvolat stud. P. S. Clooney na Zlatých glóbech říkal pravdu :p. [Kino] (07.02.2012)

Frustrace, lhostejnost, neschopnost navázat vztah, či projevit cit a touha být za to všechno potrestán. Ideou podobné Americkému psychu, jen zabíjení vystřídala satyriáza, přičemž prázdnota už nemá dalších spoluhráčů a všechny vyjadřovací prostředky směřují přímo do jejího epicentra. Nestandardně dlouhé záběry made in McQueen (jogging, restaurace) vnáší punc reálné přítomnosti, Bobbittova kamera je schopna přiblížit pocity i beze slov a nad vším ční Fassbender, obnažující krom přirození i svou neuvěřitelnou hereckou přirozenost. Pravda, tato osamělost newyorkského běžce je antonymem sálajícího optimismu, přesto až to uvidíte někdy podruhé, není důvod sedět v horké vaně s nabroušenou břitvou, ale spíše ocenit film, který umí být k divákovi upřímný.. (24.04.2012)