Nevestinec

Neuvěřitelné. Tak hudební film tady dlouho nebyl. Hudební ve smyslu propracovanosti struktury - těla filmu. Záběrové repetice. Sofistikovaně rozvrhnuté náznaky a nedořečenosti, které se později s neochvěnou logikou rozvinou. Celý film jako by plynul ve zvláštním kruhu - spirále. Není divu, že Bonello byl pianista. Ten film by se zkrátka dal přepsat do partitury. A potom celé téma - sociální deteminovanost vetsus politika sexu. Nákládání s tělem jedině v rovině instrumentalizovaného vlastnictví. Nemožnost holek překonat třídní bariéru a dluhovou spirálu :-) Zvláštní, plastický pocit naprostého hnusu. Přítelkyně po shlédutí Nevěstince prohlásila, že nenávidí muže, čemuž jsem se vlastně ani nedivil :-) (28.06.2012)

Nevěstinec ani nechce být žádnou zábavou pro masy. Jenže bohužel není ani psychologickou sondou nebo dramatem s propracovaným příběhem. Je to spíše atmosférické cosi. Snímek umí zobrazit na plátně Paříž na přelomu 19. a 20. století, neumí ale už vyprávět. A to je u dvou a půl hodinového filmu velký problém. (30.05.2012)

Na tomhle snímku je zásadní to, jak je nevěstinec zachycen. Syrovost, skoro až naturalističnost toho, jak jsou některé aspekty života v nevěstinci zaznamenány, jsou skutečně odzbrojující a dovedou hodně znepříjemnit sledování. Také je to dáno skutečností, že příběh samotný zde skoro není až tak důležitý jako jednotlivé epizody. (07.04.2017)

Tento snímek je ponurý a nechutný, ale na druhou stranu je v něm hodně silný podtext lásky, kamarádství a zdraví. Nevím, jak mám vyjádřit můj pocit po shlédnutí, jelikož jsem se na jednu stranu celkem nudila, na druhou mě toto téma zaujalo - například v tom, že mají prostitutky malou hlavu :D, děj je dobrý až na to že to nikam nevede a konec mě hodně zklamal, čekala jsem něco originálnějšího. Ženské role byli vybrány dobře, jelikož si každý chlap najde to své. Opravdu nevím, jak tento film ohodnotit, je pro mě hodně rozporuplný, myslím že zlatý střed odpovídá kvalitě. Málem bych zapomněla - Jokera no. 2 aka usměvavou ženu fakt mě dostala! (03.06.2012)

"Smějící se žena? Tvář je zohyzděna." Zadání znělo: Natočit pár velice silných momentů a ukrýt je do dvouhodinového filmu o ničem, s rychlostí děje jeden, dva kopulační přírazy za minutu. Povedlo se. Únavné jak dvě hodiny v peep-show. Čumět takovou dobu do kaleidoskopu, byť kozičkového, na ze střípků se skládající nejrůznější obrazce, bez hlubšího smyslu, to chce pevné nervy. Výsledný dojem: záživné zhruba jako handjob poskytovaný samicí lenochoda. No jo no, holt jsem vybral špatnej podnik, prachy v čudu a rozkoš prakticky žádná. Že já radši nešel za helmbrechtnicemi v některém již vyzkoušeném podniku v Plzni: ¶ U poupátka. ¶ U broskvičky. ¶ Pekelná díra. ¶ U boubelatého Zajíčka. ¶ Vlčí klec (mimo provoz). ¶ Růžová ouška - zde pozor, sice luxusní italský podnik Tinto Brasse, ale s nácky a štěnicemi, proto žádné řeči o politice! ¶ Jen dva výstřiky v tomhle Nevěstinci. (03.03.2023)