Len Boh odpúšťa

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)

Pasivnost/oddanost hlavního hrdiny mi v něčem připomněla literární postavu Meursaulta. Takovou hloubku od Refna ale opravdu nečekám. Proto je pro mě výklad a la Freud (zabití otce, vztah k matce) čirým přáním a detektivní prací diváků aneb kdo hledá najde. Jen se podívejme na důvod přílišného použití červené barvy - barvoslepý režisér! A je vymalováno. Co si z tohoto filmu nakonec odnáším je otázka proč kvůli téhle roli Gosling trénoval nějaký Muay Thai box, když -spoiler- použije pěsti všehovšudy jednou (a ještě mizerně) a pak střílí?! (31.07.2013)

Věnování a poděkování Jodorowskymu a Noému... Jo, Refn by hodně chtěl být jako oni. Ze začátku je to "on se tak snaží, zív", což se ale kupodivu pomalu změní na "on se tak snaží, dík". Scény s repetitivním hudebním podkladem byly lahoda, až jsem se musela usmívat jako idiot. To, jak mě poslední dobou Refn sral (Drive, kecy o Trierovi), díky téhle laskavosti začalo trochu odeznívat (jen si to zas nesmim číst). Takže klidně sem s něčím dalším... Ale stejně je to píčus. (06.06.2013)

Film o tom, jak je těžké, odlehčit výčitkám. Impozantní rozjímání nad lidstvím v obrazech a zejména tempu, které nemusí sednout každému, a nejen proto by se na něj měl každý dívat sám. Jako bonus Refn dokazuje, že dnes k cestování za okouzlením se odlišnými světovými kultůrami nepotřebujete letenku - stačí k tomu talentovaný režisér a jeho jasná vize. Usmívejte se, jak je libo. Gosling mě má. (05.12.2013)

Po delší odmlce, po utichnutí tehdejšího haló a nářků ohledně neuspokojených očekávání jsem si film pustil znovu a musím říct, že jsem si ho docela užil. Refn po záslužně úspěšném Drive z mainstreamu rychle utekl, aby se vrátil ke svým dřívějším motivům, a tak i nyní servíruje podivný, artový film, který je přímo designován k tomu, aby vyvolal rozčarované reakce. Hlavním motivem je nejspíš demýtizace charismatického alfa samce, jehož Refn pečlivě transformuje do ustrašeného, ublíženého chlapečka, paralyzovaného svými touhami, které si sám neodváží uspokojit (v přeneseném významu - paralyzovaného svou matkou). Film je tak nějak celkově zajímavý, to ano, jenže v ničem vyloženě oslnivý - divák si z něj nemá moc, co odnést. 6/10 (06.06.2013)