Len Boh odpúšťa

Díky Drive si Refn položil svět k nohám a svým vysněným projektem pak nově nalezené fanoušky zase odehnal. Hypnotická atmosféra, která nutí topit se v každém temném záběru, je sice úžasná věc, ale pomalá příběhová linka je do sebe natolik zahleděná, že nemůžu jít výš. Ani kvůli Ryanovu nečitelnému pohledu. Na ten se v Bangkoku sází víc než kdy předtím a bylo mi upřímně líto diváků, kteří se mlčenlivého goslingovského charismatu už přejedli. Já na něj sice slyším pořád na první dobrou, ale vzhledem k překvapivě silnému dojmu prázdné báchorky zasazené do dokonalého vizuálu tentokrát zůstávám zklamaný. (21.10.2013)

Jen buh odpousti Wacoslav1 ne! a nemohu tomuto filmu odpustit promrhany potencial celkove vzato je to divnej film to se dalo cekat ale takovej nedotazenej proste tomu neco chybi od rezisera Refna jsem nedavno zkouknul Drive a Bronsona taky to byly slusny ulety ale vic dotazeny nez tohle ne ze by to byla nuda jak tu nekdo pise tech 90 minut mi uteklo celkem svizne problem je spis v tom ze film je az prilis povrchni nez aby zaujal co se postav tyce tak Gosling mne teda nezaujal vubec jenom tu preslapuje cumi jak mimon obcas neco zakokta ale krome toho ze je otrokem panovacny matky je tu jeho postava celkem k nicemu to jeho drsna matinka se s tim nesere pronasi zajimavy repliky ale taky misty prehrava proste ani jeji postava neni presvedciva zrovna na 100% nejzajimavejsi postavou tak asi zustava demonicky policajt zabijak co rad macetou usekava lidem ruce vypichuje jim oci umlati je panvickou a pak svym kolegum zpiva karaoke bohuzel neco blizsiho se o nem taky nedozvime takze takhle chvalim dobrou psychozni hudbu i prostredi nasili taky neni spatny bohuzel dojem si z toho odnesete takovej nijakej protoze jak uz jsem napsal pojeti pribehu postavy a celkovy vyzneni je takovy plochy nedotazeny zkratka tu vidim jasny vitezstvi formy nad obsahem a to je skoda protoze moznosti byly vetsi takhle to vidim jenom na lehkej uletackej nadprumer nic vic nic min (05.06.2013)

Film o tom, jak je těžké, odlehčit výčitkám. Impozantní rozjímání nad lidstvím v obrazech a zejména tempu, které nemusí sednout každému, a nejen proto by se na něj měl každý dívat sám. Jako bonus Refn dokazuje, že dnes k cestování za okouzlením se odlišnými světovými kultůrami nepotřebujete letenku - stačí k tomu talentovaný režisér a jeho jasná vize. Usmívejte se, jak je libo. Gosling mě má. (05.12.2013)

Je to Refn, takový jak ho známe, a přesto tentokrát poněkud jiný. Vizuál je skvělý, ale to není a ani nemá být všechno. No ale co dál? Je to prázdné nebo ne? (neřekl bych). Refn si Drivem nadělal možná trochu nechtěnou popularitu (u části publika, o které nestál?) a ta je na diváckém přijetí jeho nejnovějšího snímku jasně patrná. A právě Only God Forgives je jeho osobitou odpovědí na tuhle situaci (včetně všeho kolem, i připosraného Goslinga, jak říká H34D). Nový háv, ale návrat ke kořenům (některé motivy mi připomínají Dealerovskou trilogii, v něčem pak může evokovat i Bronsona). Opět si k Refnově filmu po první projekci hledám cestu jen zatraceně těžko, takže i hodnocení je spíše provizorní (ale postupně dostávám chuť přidat). A jen dodatek: poukazovat na explicitní násilí v Refnově filmu (v dobrém, nebo špatném smyslu), to je jak psát, že „ti negři to zase posrali“. Výsledek?: Prostě zatím nevím, jak se k tomu filmu postavit a pokud jste dočetli až sem, tak potvrzuju, že jste četli zbytečně. (06.06.2013)

OK, u Refna mi povrchnost absolutně nevadí a nikdy nevadila. Ani pozérství. Vždycky jsem za tím cítil něco víc, vibraci, unikátní vidění, schopnost uhranout obrazem. Jen Bůh odpouští je prvním případem, kdy mi ostentativní sebe-zalíbení a důležitost přikládaná na každý (byť nedějový) záběr smrtelně lezla krkem. Celý film je vlastně anti-tezí Drive, obrazem pasivního, neschopného, nedostatečného, kastrovaného hrdiny, na jehož straně nestojí ani spravedlnost, ani sympatie. Bohužel Goslingovo úpěnlivé hledění do kamery působí místy až tragikomicky, podobně jako didaktické opakování kastračních motivů a zdůrazňování archetypálnosti zápletky (místy otřesně didaktické). Dějový element je stejně okleštěný a frustrující jako hrdina - není to jistě fail, je to záměr, značně škodolibý tvůrčí záměr, který Refn staví okázale na oči. Rozpojenost, nesourodost, mimoběžnost - to, co mi ve Valhalla Rising dávalo smysl jako lyrická báseň vyznívá v Jen Bůh odpouští jako prázdná a pompézní manýra, ukájení bezrukého, místy až úsměvně vzpurné a usilovně agresivní. Mechanické deklamace, absence logiky, bizarně propojený svět, v němž vládne jediný možný řád, řád režisérova ega. Pro mě zcela prázdná póza, prázdná dost i na to, aby mě byť jen frustrovala. Pár scén je samozřejmě mistrovských (fajt, naháněčka městem, zakončená receptem na ksichtovní pánev wok), ale uhrančivost celku vyvanula. Nicolas Winding Refn reduced to excess. (30.05.2013)