Elysium

Druhý celovečerní film Neilla Blomkampa je rozhodně ambicióznější než debutový DISTRICT 9, ale v porovnání s ním nedosahuje takové míry originality a pozbývá jeho soudržnosti. Nedochází ke spojení různých tradic, modů (např. dokumentárního filmu - observačního, persvazivního) a podvracených žánrových konvencí (zejména cyberpunku, romance a akčního buddy thrilleru) do podoby, která nemá v kinematografii obdoby. ELYSIUM představuje klasicky hollywoodsky odvyprávěný snímek, který spadá do produkčního cyklu levicových dystopických sci-fi (VYMĚŘENÝ ČAS, TOTAL RECALL, HUNGER GAMES). Ta zesilují některé konvence (paralelismus, kontrast, deadline) a zeslabují jiné (utvoření heterosexuálního páru, postavy jsou spíše typy, jejich jednání není vždy jasně motivované) pro umocnění svého společensko-kritického vyznění. O kladech a záporech nesoudržného vyprávění, rozpadlé významové roviny a opojném stylu v krátkosti zde (poslední příspěvek). (02.09.2013)

Docela jsem se těšil na akční scény, jenže kameran je udělal ve stejným duchu jako barman připravuje nápoj pro Jamese Bonda. Matt nám tam sice většinu filmu rajtuje s LCD televizí na hlavě, což je jisto jistě žůžo, ale ještě větší žůžo by to bylo, kdyby to nebylo jen na efekt. Stejně jako ty kovový kraviny co měl na sobě, to měl pro boj s těma plechovkama nebo aby se nerozpad nebo aby si člověk zavzpomínal na Terminátora ? Jako joo, když mě ve dvacetý minutě bodnou nebo střelej do jater, seru na to a dalších 85 minut rubu gorily o metr vyšší hlava nehlava, ale stejně jako Vinnetou cítil, že umře, tak i já cítil určitou snahu něco nám sdělit , třeba, že máme mít stejný práva jako mocipáni aneb jak si Jodie Foster dala nejarogantnější píču posledních deseti let s takovou gracií, že snad byla na stáži u našich politiků. Co mě chybělo asi nejvíc byla větší gradace děje. Je sice fajn, že film je sprostej jak dlaždic a čurákama se to tam heží jak na swingers párty, ale bez emocí prostě hvězdiček není. (28.08.2013)

Blomkamp, Kosinski, Snyder atd. Všichni z jednoho těsta. Tedy vizuálně velmi originální, s neskutečným citem pro inovaci a estetickou tvořivost točící dějově zpravidla jednodušší, až vykostěné snímky. Ne vždy je to vyloženě špatně, ale Elysium bylo v mnoha ohledech velmi klišovité a až zbytečně jednoduché. Samozřejmě tam můžeme hledat politický přesah, odkazy na ten či onen režim a otočenou rétoriku typu "chudí, špinaví, smradlaví" jsou vlastně ti hodní a "bohatí, úspěšní a prosperující" jsou zlí. Ať už se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu, máme tu předvídatelný děj s jasným scénářem, několik STRHUJÍCÍCH akčních scén a neskutečně vytuněných over the top záběrů, které budete chtít vidět zas a znovu, nevídanou mixáž futuristického scifi s brutálně surovou akcí a rozostřeným obrazem, anebo trademark "District 9" pokračuje, jen s trochu větším rozpočtem, takže je všechno víc uhlazené a vycizelované. V neposlední řadě nechybí parádičky typu lehátko Versace, či privátní tryskáč Bugatti. Režisér je velký milovník image a tento film je bohužel jen ryze "imidžový". I tak je to ale neskutečně spalující filmařina. (02.09.2013)

Rozklepaná (a jak!) kamera a zběsilý (a jak!) střih ruku v ruce spolehlivě zabíjejí akci; stupidně a prvoplánovitě tlačené socialistické cítění by zase zabilo děj... Kdyby nějaký byl. Prostě děs běs. A aby to nebylo málo, tak to působí, že chybí polovina stopáže. A zrovna jako naschvál ta, ve které se Neill "točím filmy jako když Pejsek s Kočičkou dělají dort" Blomkamp věnuje příběhu, postavám, elementární vnitřní logice či propojení na sebe (ne)navazujících scén. (28.08.2013)

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)