Hnev Titanov

|| Scenár: Dan Mazeau, David Leslie Johnson / Story by Greg Berlanti / Based on Clash of the Titans by Beverley Cross | Hudba: Javier Navarrete | Produkcia: Basil Iwanyk, Polly Cohen Jehnsen | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Legendary Pictures | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 301,970,083 $ || KeĎ niekto postaví svôj dom na piesku, nemôže očakávať, že bude stáť, ako na skale... Zakopaný pes je ako väčšinou v neschopnosti scenára prehĺbenia postáv. Herecká garda a apokaliptické scény už dávno neboli tak premárnenou možnosťou o klenot s antickým námetom. (25.07.2012)

O něco lepší vizuální zážitek než při jedničce, ale taky jsem se tady dočkal zklamání hlavního záporáka, který sice naháněl hrůzu, ale ta jeho hlava mi přišla dost chabá a na takového velikána směšná. Přišly také velké skoky mezi ohromnou akcí a velkého uklidnění. Perseusovi narostly vlasy a nechal si udělat trvalou, to také nebylo to pravé ořechové. Začátek bych hodnotil za 5, prostředek za 3 a konec za horších 5. (09.07.2012)

Napriek početným trikom a akčným scénam je to strašne nudné, nezáživné a vinou nesympatických kladných postáv až blbé. Kým minule Worthingtonovu nudnosť maskovala dobrá akcia a skvelá partia dobrodruhov, teraz sú akčné scény slabé a čo sa týka dobrodruhov, preč sú doby charizmatického Madsa Mikkelsena, Liama Cunninghama a Nicholasa Houlta. Scenár je ešte horší, ako minule. Vôbec ma nezaujímali postavy, ani ich motivácie a psychologické pozadia. Nezaujímalo ma, prečo robia také a také veci, nezaujímalo ma, čo tým sledujú atď. Ak aj sa objavilo niečo predsa len trocha šťavnatejšie (obri), stále som bol až prekvapený sám zo seba, ako ma to nedokáže strhnúť. Je to fádne a rutinné a nemá to ani tých pár plusov, ktoré mal prvý diel. Všetko sa dá dlho dopredu očakávať („jednotkový“ zlosyn precitne a na jeho zvoľnené kreslo zasadne nová postava) a po emočnej stránke je to skutočne bieda. (07.03.2017)

S komentářem začnu tam, kde jsem minule končila. Účes hlavního hrdiny tady vypadá jako na zobrazeních řeckých hrdinů, má obsesivní porucha pohledem na hlavu hlavního hrdiny neměla nové podněty. Ne tedy, že by začal vypadat tak, jak jsem si vždy řecké hrdiny představovala, ale dětma nezatopíš. Ne, že by si člověk nepřál tenhle pokus spáchat na Perseově synkovi Heliovi. Mám ráda děti, pravda, u holčiček jsem k nedostatkům shovívavější, tady navíc postava byla díky dabingu obdařena hláskem, který byl sám o sobě zločinem proti lidskosti, ale i pokud odhlédnu (odslechnu?) od tohoto nedostatku a zvážím to, že malé holčičky jsou líbeznější, vychází mi z toho ideální materiál pro posměšky a pokusy. Jak si staří Titáni vypůjčili ze severské mytologie Krakena, nahněvaní Titáni si ze stejného zdroje vypůjčili Soumrak Bohů. Než nastal Ragnarök, bylo třeba diváky uvést do děje. Jak lépe, než pohřbem. Hlavnímu hrdinovi zemřela milovaná družka, čímž si scenárista otevřel cestu k nové milostné linii, bez které žádný film nemůže být. Pokud by se Hollywood rozhodl zfilmovat Boba a Bobka, dějí se věci strašlivé. Perseus bojuje s sám se sebou, chimérou, znovu se sebou, přičemž v boji s chimérou je podstatně úspěšnější, pak sedne na kůň, dodejme že létající kůň, a letí za královnou Andromedou, která, coby princezna bojovnice, s mečem v ruce táhne odněkud někam. Krátce před tím táhl Zeus s Poseidonem za třetím z triumvirátu největších Bohů, aby zjistili, že jejich zatracený bratr překonal příkoří z dětství, s otcem, který je chtěl sežrat, se spřáhl a společně se svým synovcem, Diovým synem, se rozhodl zahájit další kolo rodinných bojů o moc. Takhle vzájemně si o život usilující famílie má vůbec problém. Nejhorší na tom je, že se v lásce a pospolitosti nesejdou ani o Vánocích, protože tenhle svátek přinesla až zvítězivší konkurence. Pána Prstenů připomene nejen glumovitý Hefaistos, ale i entsky působící Kyklopové. Protože jsme pořád v Řecku, držíme se známých artefaktů, ač ty samy o sobě patří jinam, a ocitáme se v bludišti. Tam na nás už na konci čeká božská odměna, otec, strýc a bratr hlavního hrdiny, který svede další z mnoha bojů a lekcí přemisťování, aby po chvíli opět bojoval, tentokráte s dědečkem. Tomu se poněkud vzpříčil v krku a to tak, že dědečka definitivně rozptýlil. Do toho voják z bojových šiků královny Andromedy volal, že mají držet linii. Nechci být přehnaně kritická, ale to si opravdu na dietu vybral šťastnou chvilku. Celkově to bylo tak akčni, až to bylo překombinované. Nemůžu ale odhlédnout od svého upřímného smíchu, když Perseus, o asi dvanáct let a jedno manželství později, směřoval k tomu, k čemu ho čtenáři Petišky toužili dokopat už po jeho prvním boji s Titány. (12.12.2015)

Hněv Titánů? Zlobím se spíš na sebe, že jsem disk s tímhle myšlenkovým vakuem nevyhodil oknem. Režisér Jonathan Liebesman přitom předloni překvapil dle mého (dle kritiků nikoliv) velmi slušnou vojenskou vymejvárnou nazvanou Světová invaze. Sledování tohohle kousku ale místy až bolí. A divák si připadá jak v dětských letech, kdy se nenápadně očima natahoval pro zmrzlinu, ač od rodičů striktně věděl, že ji měl pro dnešek dost. Takové pocity jsem zažíval, když jsem sledoval tlačítko s možností posunout tenhle rambajs trochu dopředu. Řekl jsem si, dám tomu ještě šanci. Tahle antická řežba je ale pořád jen tupým výplachem, jak tomu bylo (neviděl jsem a vidět nechci, jen soudím z recenzí) u jedničky. Když tu někdo mluvil, bylo mi jedno, o čem, když tu pobíhaly uřvané potvory, bylo mi jedno, koho si dají ke svačině, když se řešily vztahy mezi hrdiny, zakrýval jsem si oči, když se objevila Rosamund Pike, nepřál jsem si, aby byla v následující scéně nahá.. prostě nic! Zbytečně strávená půl druhá hodinka. Výsledek se rovná posezení v trávě plné otravného hmyzu!! (01.08.2013)