Svět po zániku

Relativně atmosférický, byť viditelně levný postapo horor, který těží především ze sympatických herců, kteří většinou ustojí ty klacky až klády, které jim scénáristé vytrvale háží pod nohy. Ve výsledku to ale neurazí a leckoho potěší příjemnou a místy i svěží nekompromisností. Jako půl hodinový kraťas by to ale fungovalo víc. (08.06.2014)

Svět už zase není, co býval a v otázce: „Stavíš se dnes na oběd?“ je třeba hledat i trochu toho kanibalního sarkasmu.. Mírně nadprůměrný postapo dezert (i tak na Cestu ze škarpy vzhlížící), který si tu jednu hvězdu navíc, i s přihlédnutím na poměr rozpočet / kvalita, zaslouží. Tři prosté důvody. Snaha o psychologii postav není tak bolestná jako obvykle, ze dvou možných konců (obou dobrých) byl zvolen ten nejlepší a zombie z prvních verzí scénáře byly vyměněny za lidi, mnohem nebezpečnější to druh.. (17.12.2012)

Největší nepřítel člověka? Zase člověk. Tyhle apokalyptické kousky s mizernými vyhlídkami na dny příští mám rád. Jenže když se prvních třicet minut prakticky nic neděje a další desítky jen velmi málo, nastává problém. Pětice přeživších putuje „mrtvou“ krajinou, unavení, zoufalí, vzápětí nadšení, když najdou pár kusů plechovek s jídlem. Jenže jednou přeci jenom musí nastoupit nějaký příběh nebo alespoň něco, čeho by se měl divák chytit. Jenže tohle je mnohokrát omleté thrillerové přízemí, dějově jsme pak někde na úrovni libovolné epizody průměrného seriálu. Režisér, který stojí za pitomoučkým hororem Nurse 3D, toho jednoduše moc nevymyslel. Řada scén je navíc utopených ve tmě. A to žádný divák nevidí rád. (09.09.2015)

Jsou filmy, na které se dívám proto, že mě na nich něco zaujme (plakát, tu a tam trailer). Jsou filmy, o kterých nevím vůbec nic a divám se na ně prostě jen proto, že zrovna přišli na řadu. A jsou filmy, na které se dívám jen proto, že v nich hraje má oblíbená herečka. The Day je zrovna ten případ. Nenarazit na něj ve filmografii božské Shannyn, vůbec bych o něm nevěděl. A to by byla zřejmě škoda. Protože The Day je sice všední a stereotypní jako každý běžný den, ale každý den, a to i ten průměrný, je přece fajn. Sice neoriginální a tuctový mix postapokalyptického home invasion, ale ve slušném tempu, atmosféře a s promyšlenými mordy. Cítil jsem z toho ducha podobně laděných starších filmů, může za to pravděpodobně ta jednoduchost a levnost, a to je fajn. (15.09.2014)

"Maminko, co bude k večeři?". "Nemám tuchy, ale mrkni do sklepa, třeba tam zbyl ještě kousek souseda.". "Jůůů, pan Vodrážka, ten byl dobře živený! Můžu dostat dneska stehno?". "Ani hovno, víš dobře, že stehno je pro tatínka, jednak je hlava rodiny a druhak se docela nadřel, než tu svini zboural!" Další, po tisící omletý, cateringový speciál z doby, kdy chcípající lidstvo vyžralo poslední zásoby Trenčianských párkov s fazuľou a Vepřovek ve šťávě, která byla jakákoliv, jen ne vlastní, a začalo kulinářsky experimentovat. Účelově se tak rozdělilo na hodné vegany, co se snaží udržet poslední zbytky důstojnosti na bobulích a sekerové polívce, a zlé, bezcharakterní kanibaly, co se rozhodli nepohrdat stejkem z bližního svého. No, a hádejte co? Kanibalové se přece nebudou vzájemně požírat, to by bylo neetické, a navíc se u nedalekého statku pase roztomilé stádo veganů. Tak hurá na hon! Vegani jsou však vzpurní a rezistentní a všemožně se snaží udržet své stehenní řízky tam, kde vyrostly, a tak je z toho devadesát nízkorozpočtových a docela nudných minut lidožravé leče, aby večer v leču byla i nějaká ta klobása z nesympatických angličanů a dalo se to vůbec žrát. Pozorný čtenář zajisté postřehl mé rozčarování, a pro ty nepozorné vytáhnu opět něco z mé nevyčerpatelné studnice odborné filmové terminologie, když erudovaně zkonstatuji, že spektákl to byl pěkně na piču a víc dvouhvězdové pohrdání si v žádném případě nezaslouží! (02.01.2013)