Oslo 31. augusta

Jestliže je Reprise byť jen zčásti depresivní jako tenhle film, tak si dám delší pauzu. Tak hmatatelný smutek, který byl slyšet z jinak moc příjemného hlasu Anderse mi zřejmě ještě chvíli utkví v paměti. Jeho smutek se stal mým smutkem a jeho bolavé nitro mě bolelo víc, než bych si byla schopná připustit. V té druhé části jsem cítila mírné zadrhnutí, ale to nic nemění na síle a hloubce tohoto snímku a Anders Danielsen byla velmi dobrá volba pro tuhle roli. Tleskám, ale strašně smutně...... (16.11.2014)

Niektoré veci už nevrátiš a budú sa s tebou vliecť celý život. A po dosiahnutí určitého veku sa proste začať odznova asi nedá. Film však v tomto ohľade neprináša žiadne riešenia. Koncom vlastne ponúka len jedinú možnosť - riešenie neexistuje. Takže film o depresii vlastne depresiu len spôsobí. A na to stačí si pustiť len správy v telke, netreba festivalové filmy. (02.02.2024)

Nemá význam rozmýšľať nad tým, čo všetko sa hnalo Andersovi hlavou. Nevieme, čo sa naozaj udialo pred tými sračkami, do ktorých sa dostal. Ale musela to byť sila, keď nemal pri sebe najbližších. Evidentne mu tých 11 mesiacov nestačilo na to, aby si to všetko dal aspoň ako-tak v hlave do poriadku. Anders Danielsen Lie to tak zahral, že som sa na jeho tvár celý čas nevedela vynadívať. Pre mňa toto bol naozaj parádny zážitok. (11.12.2014)

Svojou atmosférou mi to pripomenulo nemecký film Oh Boy, aj keď pozadie oboch hlavných hrdinov bolo diametrálne odlišné. V tomto prípade to bol Anders, ktorý sa márne snaží splynúť so svetom, z ktorého sa pobral za svojim drogovým dobrodružstvom. Veľmi si dali tvorcovia záležať na vykreslení Andersovej psychiky a všetkom, čo sa v ňom odohrávalo. Prvá polovica bola vynikajúca, ďalší priebeh síce tiež zaujímavý, no prišli bohužiaľ viaceré slabšie fázy, ktoré moje prvotné nadšenie postupne degradovali až k 3 hviezdičkám. Ale aj tak, zaujímavý film, na zamyslenie. (04.11.2014)

„KDYŽ SE NĚKDO CHCE ZNIČIT, SPOLEČNOST BY MU NEMĚLA BRÁNIT…“ /// Andersovi je 34 a nemá nic. Kromě závislosti, se kterou by ovšem rád skoncoval. Má jeden den, aby ukázal, že pobyt v léčebně nebyl zbytečnej. A on ví, jak to vyřeší… Jednou feťák, navždy feťák. Můžete bejt chytrej, jak chcete, ale voni vás stejně dostanou (čest výjimkám). Na konci necejtím nic. Vlastně… jsem spíš rád. Proč? Prostě proto! A nejvíc zajímavý je, že na osmdesát let starým námětu, toho ani v současnosti nemusíte moc měnit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le Feu Follet“, kterou v roce 1931 napsal Pierre Drieu La Rochelle, číst nebudu. 2.) Život? To je škrtidlo, lžička, zapalovač, jehla … 3.) Thx za titule ,,jives a depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.02.2015)