Dáma

Nejnovější film od režiséra filmů Arthur a Minimojové, Arthur a Maltazardova pomsta a Arthur a souboj dvou světů je vážné životopisné drama o barmské disidentce Su Ťij. Platí o něm většina toho, co platí o podobných filmech, jako třeba zdlouhavost a absence překvapení. Film má ale i pár kladů, které třeba The Iron Lady neměla - neotřelé prostředí a scénu z (pro někoho možná spoiler) předávání Nobelovy ceny za mír (in absentia), která je předčasným vrcholem filmu. Michelle Yeoh je svému předobrazu překvapivě dost podobná. Shrnu-li to, jde o druhý nejlepší film odehrávající se v Barmě všech dob! (hned po Rambo: Do pekla a zpět) (03.06.2012)

Ako takmer každý geniálny režisér, aj Besson si do svojho portfólia prihodil životopisný film. A je podstatne lepší ako napr. Spielbergov LINCOLN... Lady je zrežírovaná precízne, ale je len dobre, že sa Luc drží v úzadí a citlivý príbeh necháva voľne plynúť (teda naopak, ako to býva pri väčšine jeho akčnejšich filmov). Michelle už dávno ukázala, že okrem kopačiek z otočky jej ide aj charakterové herectvo, a postavu Suu poňala úžasne realisticky (nieže by som skutočnú Suu poznal, ale herečkyn prejav dokázal vytvoriť plnohodnotnú postavu). A o to viac prekvapí David Thewlis v úlohe jej manžela, ktorý najprv pôsobí ako komická figúrka (v nekomickej situácii), aby sa z neho následne vykľul herecký výkon roka (zrovnateľný s napr. Markom Rylanceom v MOSTE ŠPIÓNOV). Lady je nehrdinský film o hrdinstve, ktorý nevynáša súdy (resp. ich vynáša na obe strany: "Mali sme krásnu bohatú zem a potom prišli cudzinci a vzali nám ju.") a nesnaží sa za každú cenu démonizovať režim v Barme (hodnotí ho prostrednictvom postáv). Napriek tomu, že nie som zástanca nepolitikov typu Václav Havel, ale tento film ma presvedčil, že v určitých chvíľach je dôležitejšie posolstvo a symbolika ako reálna schopnosť riadiť krajinu... (05.06.2017)

Luc Besson, který se po dráze skvělého a později průměrného režiséra, přesunul na dráhu ještě průměrnějšího producenta nám po svých animovaných pokusech, (Arturova trilogie) přináší nový režijní počin, tentokrát natočený na základě skutečného příběhu. Bohužel si však vybral (alespoň pro mě) osobu neznámou a popravdě i nezajímavou. Jako dějepisné doplnění film možná zaujme ale zpracování je natolik zdlouhavé a utahané, že pro mě většina filmu byla utrpením a každá další minuta byla více a více neúnosná. Výprava ani Michelle Yeoh už výsledný dojem opravdu nezachrání. Lucu, přestaň experimentovat a dělej to, co ti šlo dobře. Natalie Portman je ve formě, tak očekávám volné pokračování "Leona". (04.01.2013)

The Lady, výstižnější název této biografie už být nemohl, což nemyslím zrovna jako kompliment. Kromě vskutku noblesního vzhledu a mírumilovného vystupování za každé, sebenapjatější situace, jsou výraznější aktivity této dámy ukázány jen letmo. Filmová Aung San Suu Kyi je elegantní a jemná žena, každého okouzlí svými úsměvy a kvítky ve vlasech, ale budí dojem, že k politice se připletla nechtěně jak slepý k houslím. Ve stylu, taťka byl oblíbený generál, zavraždili ho, tak když jinak nedáte, budu pokračovat v tom, co on už nestihl. Hluboko pod kůži ji nahlédnout nemůžeme. Její disidentská angažovanost se zkrátka jeví jako zájmový kroužek vzdělané hospodyňky a co divákům bezpochyby zůstane v paměti jsou jen nesmyslně často zobrazovaná vítání a loučení s milujícím manželem a poslušnými syny. Besson nešetří přemírou sentimentality, jenže ve špatném námětu, protože soucit ani obdiv pro tuto historicky zajímavou osobu to u mě nepodnítilo. Téměř se až hlásí dojem, že onu Nobelovu cenu obdržela jen za léta strávená jako způsobný domácí vězeň. Dobře míněné, důležité poselství se bezmála vytrácí. I když určité aspekty informativně obohatí, to je bez debaty. Díky tomu je to i přes nedostatky film z kategorie „měl by být viděn“. Když už pro nic jiného, tak pro herecké výkony a úchvatné scenérie. (23.04.2012)

Tuhle ženu zná celý svět - odvážná, rozhodná San Suu a tady to je její příběh ... Říkám si, že tolik příkoří a bolesti nemůže jeden člověk vydržet. Z poklidného života v Anglii jít najednou v Barmě čelem proti tlusté zdi. Tady se musí stát zázrak, aby jí tím čelem prorazila. Suu to ale i přes obrovské, osobní oběti, se zvednutou hlavou a s nezlomnou vůlí zkouší dál. Skvělá, nejskvělejší Michelle dokázala zahrát barmskou držitelku Nobelovy ceny míru tak, že mi z toho doteď buší srdce jak zjančené. Vyjádřené emoce, to všechno jsem ji věřila, jako by ten příběh nehrála, ale přímo prožívala. V její tváři byla znát ta těžko pochopitelná, neuvěřitelná bezmoc a chuť nakopat všem politickým a krutým generálům ohanbí za to, jak dalece sáhli, aby se jí zbavili ... (18.05.2015)