Terapia láskou

To si dřív zalyžuju v pekle, než přiznám tomuhle rádoby nezávislému, vypočítavému a vykonstruovaně nelogickému filmu nějakou hloubku. Mám-li užít příměru k hrdinově bipolární poruše (dříve známé jako maniodepresivní psychóza), člověk, který zažil mánii, si potom i v normálním stavu následně často připadá jako v depresi, a z tohohle dvouhodinového přesvědčování, že Jennifer Lawrence sluší tmavý přeliv, jsem při pomyšlení na mánii, do níž mě uvedl Mistr, který u Akademie nedostal pro jistotu vůbec šanci, krapet v depresi já... (08.03.2013)

Romance pro blázny. Nejsou tu klasické romantické typy, jsou tu samí blázni, jeden vedle druhého. Je jedno, zda se někdo léčil v psychiatrické léčebně nebo ho pánové v bílých pláštích tak nějak zapomněli doma, tady jsou lidi, se svými obsesemi, které potkáváte kdekoliv a kteří své problémy léčí svými specifickými postupy. Vytváření pouta mezi lidmi skrze to, co mají společné a v čem si jsou blízcí je přeci naprosto normální a přirozené. Tak proč ne u bipolárního jedince se sklony k násilí? Na mě to fungovalo, i když jsem si uvědomil že ta Jennifer Lawerence je vlastně tuctová holka, která má pěkné tělo a vlasy (ale kdyby ke mě lezla po čtyřech...hm:)). Vždyť v troše toho šílenství je vlastně i zvrácená vychytralost... (28.01.2013)

Terapie láskou není žádná hloubková psychologická studie, ani pokračování Cronenbergovy "Terapie slovem", představuje nám dva poškozené charaktery v ladné, vtipné a neskutečně povznášející romantické dramadii, jejíž závěrečné vyznění "láska léčí" dokonce nepůsobí jako klišé. David O. Russell napsal všední, ale přitom brilantní snímek vhodný pro každého. Líbí se mi, že Russel se (i v předchozích filmech, viz Fighter) nevěnuje schopným jednotlivcům v záhadně dysfunkčních rodinách, ale naopak postavám s individuálními vadami, které jsou schopny spolu vždy vyjít, utvořit rodinné pouto a uctít rodinné zázemí... Jistě je poněkud naivní, když snímek využívá bipolární poruchy hlavního hrdiny především pro humor, nicméně žánrově bipolární je i on sám - někdy se na nás zamračí, jindy usměje... Častěji usměje. PS: Jennifer Lawrence je boží. 9/10 (15.01.2013)

Terapii jsem naštěstí viděl ještě před udílením Oscarů, tudíž si uchránila čtvrtou hvězdu. Předpokládal jsem totiž, že Jeniffer za tu prdlačku dostane maximálně pochvalu od maminky. Jenže když může být nominovaná třeba i taková Jacki Weaver, která za film dvakrát ohlásí "uvařím krabí tyčinky", je už možné asi úplně všechno... No, to byl úvod a teď k filmu. Moc hezká tečka v předoscarových dostizích, která Taxis překonala ladně a s humorem. Pochvaluji si styl natočení, který dobře pasuje ke všemu tomu šílenství a magořině jednotlivých postav, jakožto i dobře vybranou hudbu. Bradley se ukázal být skvělou volbou a civilní výkon Roberta mě potěšil jakbysmet. A teď ještě dovětek; vzhledem k úvodu svého komentáře si neodpustím tematický závěr, ve kterém bych akademikům doporučil, aby také zauvažovali o nějaké té terapii. Třeba láskou, to je jedna z nejpříjemnějších variant. (26.02.2013)

Opravdu bych potřeboval asi nějakou tu chemii, protože tady žádná emocionálně uvěřitelná nebyla. Průměrná zápletka, nezajímavé herecké výkony, spousta "dramatického" žvanění a lacině neuvěřitelné vyústění. Tahle terapie se mnou ani nehla. Jak by mohla, když stěží naplňuje své žánrové označení. Neotvírá srdce, některým však zatemňuje mozek. ___ Korunu všemu nasazují letošní nominace - sázím 0/8 - už tak je to od Weinsteinů úctyhodný lobbing. (19.01.2013)