Tichý zabijak

Strhující a velmi temný film. To, co říkal Paul Thomas Anderson v Až na krev prostřednictvím téměř tříhodinové epické ságy, řekne Andrew Dominik v ryzí stylové noir gangsterce z aktuální současnosti za necelou hodinu a půl. Amerika se nezměnila, Amerika je pořád stejná. Cynická, egoistická, příliš individualistická. Jenže teď se začíná měnit sama podstata Ameriky - byznys. Film není sice tak vizuálně uhrančivý jako předešlý režisérův opus Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (pár excelentních scén se ovšem také najde), jeho síla však stojí na dvou významových kontrapunktech - za prvé v tom, že je celý stylizován coby retro a čiší z něj velmi silný nostalgický závan (mizanscéna, retro hudba atd.), ač je jeho děj nanejvýše aktuální a odehrává se v současnosti, za druhé pak v kontrastu mezi dvěma významovými plány mluveného slova (trochu podobný rozkolu mezi tím, jak se mluvilo v soukromí a na veřejnosti ve státech za komunistické totality), kontrast mluvy postav v tomhle malém jednoduchém příběhu na pozadí velkých historických kulis, tedy toho, co se ozývá v druhém plánu z médií, ten všudypřítomný politický účelový marketing. Killing Them Softly je asi nejlepší filmová reflexe reakce současné Ameriky na tíživou ekonomickou krizi, kterou spustil právě cynismus, egoismus a přílišný individualismus finančních dravců (a který je naprosto roven ,,byznysu" hrdinů ve filmu zobrazených), který ovšem politická reprezentace v čele s Obamou maskuje a kryje. Opravdu silný socio-politický podtext. Poselství toho, že přišly sice změny, tak jako už tolikrát, ty zásadní věci se ovšem prozatím! ještě nemění, jen politická korektnost a sofistikovanost PR teamů v pozadí vytvářejí pomalou a plíživou normalizační atmosféru... Byznys je v ohrožení. ,,America is not a country. It's just a business. Now fucking pay me!" (01.01.2013)

Objektivně je to na tři lepší hvězdy, ale mám dva zásadní důvody, proč dám o jednu víc: 1. Za Brada Pitta, jehož vidím daleko raději v roli gangstera než např. v nějakým akademickým Moneyballu. 2. Za Jamese Gandolfiniho, jenž tady v podstatě hraje Tonyho Soprana v důchodu a já si díky tomu uvědomil, jak moc mi dnes chybí nějaký podobný seriál a podobně geniální herecký výkon, jaký předváděl právě v legendárních Sopranech (Buscemi mu v Boardwalk Empire nesahá ani po malíčky). 75% (10.01.2013)

Povedal by som, že miestna mafia a aj tí pricestovaní na pár dní za prácičkou by sa rovnako chovali aj počas najsvetlejšieho obdobia amerických dejín a kríza s tým nemá až tak veľa spoločné. Ale vlastne aj o tom je tento film, že toto je Amerika a šlus. Iba škoda, že niektoré veci, ktoré by mohli vyplynúť prirodzene z deja sú nám podávané doslovne, čiže v dialógoch. Taktiež sa trochu zbytočne kecá aj o iných veciach, s dejom nesúvisiacich, napríklad o kurvách. Raz by stačilo. Killing them softly sa tvári ako taká luxusná jednohubka, ale so závažným posolstvom. Svojim spôsobom aj je, ale jej výpoveď ani coolovosť nemá takú silu, akou sa mohla v konečnom dôsledku pýšiť. (28.08.2016)

Je velice dobře možné, že jsem nepochopil, co se mi tvůrci snažili říct. Tuším, že to bylo něco o povaze či metaforické duši současných Spojených Států - pokud však u filmu máte neovladatelnou snahu dívat se na hodinky cca od páté minuty snímku až do závěrečných titulků, je dost pravděpodobné, že chyba nebude jen na vaši straně. Nějak jsem postřehl, že se tvůrcům moc líbí The Sopranos (hej, mě taky!) a Tarantino, soudě podle stylu a témat dialogů a ústředního tématu. Co mi nedochází je jednoduše to, proč by se na tenhle film měl kdy někdo podívat - na vině je pro mě především ani-ne-tuctový scénář, který by z močůvky zívání Pitt s Gandolfinim nevytáhli, kdyby vystřihli nejlepší výkony svých kariér - nejde o to, že by tady byli špatní, jsou prostě repliky a scény, které neprodá nikdo. Navzdory vší té nudě je tady k nalezení hrstka slušných vtipů a dobrých herců, takže se to se zatnutými zuby do konce dodívat dá. A pořád je tu ta možnost, že to šlo jen hodně mimo mě osobně, takže jestli máte chuť- dejte si... 30% (06.03.2013)

Moderní realismus v old-schoolovém kabátku. Dominik mění zavedená pravidla vyprávění a ještě k tomu srovnává lidskou a politickou rovinu. Bush a Obama jsou ve hře, které vládne Pittův Cogan, často směšnými figurkami díky svým projevům o jednotě a víře ve hvězdy a pruhy. Herci jsou perfektní, pointa strohá a úderná. Na těch posledních pár větách to všechno stojí. Amerika není země, je to jen byznys. A teď mi kurva zaplať. (02.01.2013)