Godzilla

Japonské megapříšery patřily v dávnověku k mým prvním kinozážitkům a pro pětiletého kluka byly i na tehdejší dobu šmírácké triky něčím neuvěřitelně působivým. Od té doby uteklo opravdu hodně vody a mé divácké nároky se mnohanásobně zvětšily. Nejsem ctitelem blockbusterů a žánrově se s Edwardsovým snímkem míjím, očekávání jsem proto měl nízká a kdyby mi televize nenaservírovala film až pod nos, neobtěžoval bych se s ním. Námět považuju dokonce i v době rozbujelých trikových pohádek pro celou rodinu za těžce infantilní a dávno zastaralý. Nicméně při náležitém nadhledu, řemeslné zručnosti a schopnosti vhodně pracovat s nadsázkou mohlo vzniknout něco zajímavého. Bohužel snímek nenaplňuje ani mizivá očekávání. Zase jsem jednou měl pocit, že mi někdo vložil varlata do svěráku. Edwardsova Godzilla nakonec selhává jako nenáročná zábavná vysokorozpočtová podívaná a dvojnásob selhává tam, kde se chce z téhle nálepky vymanit, používat alternativní prvky a být osobitější. Ze všeho nejvíc je totiž nakonec blbá. I v rámci fiktivního světa by měla existovat nějaká vlastní pravidla, motivace a vzorce chování. Tohle je natočené pro diváky s myšlenkovou úrovní pětiletého dítěte. Nevyčítám Godzille, že není realistická a inteligentní. To se po ní prostě chtít nedá. Vyčítám jí, že není chytřejší než její 70 let staří předchůdci. Jestli jsem Edwardse za jeho prvotinu natočenou ve skromných poměrech (přiměřeně) ocenil, tady mám pocit urážejícího patlalství. Jasně, s tak vysokým rozpočtem a technickými prostředky snad ani nelze nenatočit pár působivých, atmosférických záběrů, ale jako celek je Godzilla bolestnou prohrou. Samostatnou kapitolou jsou pak nadšené komentáře a vysoká hodnocení od některých filmových publicistů, kde by člověk přece jen očekával fundovanost, věcnost a analytický pohled. Místo toho mám pocit, že se chovají jako ve vtipu, kdy slepý, hluchý a bezruký mají analyzovat slona. Za adekvátní a přínosný považuju komentář uživatele JFL. Předkládá pohled snímaný z jiného úhlu, podepřený širokým rozhledem znalce žánru a kategorie brakových filmů, navíc ho předkládá beze stopy pózy, sebezahleděnosti a snadného podléhání emocí. Za sebe prohlašuji, že přerostlé radioaktivní ještěrky už nikdy. Celkový dojem: 5 %. (11.05.2017)

Uznávám, že Gareth Edwards má plno sympatických nápadů a neskonalou úctu k předloze. Jenže já nikdy nepatřil mez Godzilofily a víc než nekonečné lákání na akci, bych si přál tu letní nářezovou akci. Jako letní popcornová jízda, kterou má nová Godzilla také být, totiž film strašně selhává a kromě neustálého vábení na věci příští toho nabízí strašně málo. Role přerostlé ještěrky je hodně fajn, samotný děj je ovšem stejně debilní jako v odsuzovaném Emmerichově počinu (akorát zde to paradoxně nikomu moc nevadí). Tupější postavy, jež se na spoustě stěžejních míst objevují zcela náhodně, jsem neviděl od Promethea. Johnson je nevhodně obsazen, Olsenka a Strathain jsou zde úplně navíc, Cranston to sám neuhraje a Watanabe celou dobu čumí, jak kdyby ho noc předtím někdo znásilnil. I přes bez debat zvládnutou atmosféru a celkem povedenou závěrečnou akci tak zůstává divácký požitek takřka nulový. (06.06.2014)

Lépe to dopadnout nemohlo a Edwards splnil, co slíbil. Umně balancuje na hranici mezi poctou jeho milovanému Spielbergovi (takže nás, stejně jako Spielberg v Čelistech velkou část stopáže napíná pouhými náznaky) a poctou všem 29-ti filmům s přerostlou ještěrkou a čtyřem godzillím generacím společnosti TOHO, které započaly roku 1954 a s velkou pompou „zavřely krám“ roku 2004. Zejména s posledními dvěmi – "alternate reality" sérií a následující "new generation" sérií má nová Godzilla spoustu shodných znaků a styl vyprávění. Směju se některým kritikám zdejších přemoudřelých pubíků, kteří jsou políbeni maximálně Emmerichem a podivují se (samozřejmě zcela od věci), že Godzilla šlehá plameny, polyká atomovky a nohy má jako slon. Jenom tak dokazují svojí neznalost a ignoranci. Já kvituji, že Edwardsovi se podařilo téměř nemožné – najít balanc mezi klasickým hollywoodem a japonskou poetikou godzillí série, kde bylo, je a doufám, že i bude vše možné.__PS: Herci jsou tady, stejně jako u japonských originálů, v podstatě zbyteční a řešení jejich rodinných vazeb se také nijak neliší od japonských bratříčků, takže je zbytečné nad tím lkát. (16.05.2014)

Při sledování poslední Godzilly jsem byl po délku stopáže jak na houpačce. Úžasná, dech beroucí první třetina, která navozuje atmosféru tajemnosti, očekávání toho, co každý divák očekává, naprosto epické a monumentální zobrazování scén, kdy hudba a kamera prostě exceluje ... ve druhé třetině jsem ale jaksi nechápal záměry tvůrců a "děj", ve který se to stočilo, dostavovala se nuda a já pokukoval po stopáži a říkal si ... "uuups ... tady někdo zapomněl na hlavní "postavu"?" Jenomže ta celá hodina a půl diváka a hlavně skalní příznivce Godzilly jako "moster subžánrovýho kousku" natahuje, napíná a připravuje na závěr, kterej je TAK STRAŠNÁ sada !!! Tak nehoráznej nářez neskutečně gigantickýho, epickýho a doslova mostrózního kalibru, že ten film vlastně vyzní jako donekonečna oddalovanej orgasmus, kterej když konečně příjde, tak kdyby vám řezali rezavou pilou hlavu, tak žádnou bolest neucítíe ... Tam Godzilla exceluje a při posledním jejím zařvání na diváka mi šel zároveň mráz po těle a zároveň slza dojetím se mi vkradla do oka ... A o to jde, že já neodsuzuju již od dětství filmy, který mají až špičkovej konec ... spousta diváků chce akci (ať už jakýhokoliv charakteru) od začátku do konce. Takový filmy jsou fajn, ale filmy, kde to hlavní proběhne až v závěru a film si s divákem trochu pohraje ... proč ne? Takže já jsem spokojenej, nejsem nadšenej jako když jsem viděl Jacksonova King Konga, ale jsem naprosto spokojenej a u konce opravdu nadšení a emoce fungovaly a já si s Godzillou zařval s rukama nad hlavou nadšením na celej barák... :-) (06.08.2014)

Kde je Hamlet? Zase se někam schoval. Ale kdyby tady byl, přesně vím, co by ti řekl... Asi tak první třetinu se daly ocenit alespoň stalkerovské reálie. Pak to bylo dementní, a to tak, že víc než Emmerich. I ta Emmerichova potvora totiž při své demenci dává alespoň v rámci svých vlastních pravidel smysl. Tohle je pro mě osobně podobný jako Nolanův Batman. Snaha křížit monster žánr/komiks s temnou realitou dopadá po stránce logiky katastrofálně. Zcela otevřeně přiznávám, že někde u převozu jaderné hlavice vlakem jsem přestal pobírat i ty zbytky chatrné dějové konstrukce, co tam ještě byly. Proč se vždycky potvůrky jentak pošťuchujou, co s tím zárodkem vlastně celou dobu dělali, proč jsou ty lodičky tak pěkně naskládaný pět metrů od sebe, proč je v celý armádě jedinej pyrotechnik, ten seznam by vydal na knihu. Zkrátka u tohohle bych s chutí napsal scénář pro honest trailers. Čili, Emmerich byl aspoň blbej tím způsobem, že to je vtipný, tohle je jenom blbý s pár vizuálně pěkně provedenejma záběrama. (22.08.2014)