Atlas mrakov

Pracně komponovaná symfonie, která v sobě teoreticky má všechno a chce myšlenkově dosáhnout na každého, kdo jí věnuje pozornost. Ale já zkrátka na konci téhle tříhodinové štace nezůstal oslněn, ale spíš nepříjemně rozčarován. Wachovští i Tykwer nešetří vizuálně dokonalými režijními nápady, ale vzhledem k nevyváženosti jednotlivých příběhů jde téměř o plýtvání. V takovém Neo Soulu bych nejraději trávil minimálně polovinu filmu, protože akční sci-fi od téhle tvůrčí dvojice podvědomě očekávám. Bohužel důchodcovská odysea, námořnické blouznění nebo novinářská paranoia mě většinu času smutně míjely a ani při katarzi jsem si k nim přímou cestu nenašel. Je to zklamání o to větší, že jsem tomuhle týmu vážně věřil – abych pak místo dějovým linkám věnoval pozornost tomu, v jaké roli, rase či pohlaví se zrovna objeví úžasný Tom Hanks nebo zrající Halle. (10.06.2013)

Napínavé tříhodinové čekaní na pointu… které rozhodně stojí za to! Atlas mraků sice není zásadně objevný, v každé vteřině strhující ani příliš blockbusterově vstřícný. Přízvisko „velký“ k němu ale sedí jako k málokterému letošnímu filmu. Šest více či méně propojených příběhu tu totiž tvoří nebojácný a pasující obraz lidského všehomíra, nad nímž se nedá ohrnovat nos, i kdybyste se snažili sebevíc. Wachowští a Tykwer navíc svou fresku malují s nebývalou grácií a za pomoci správně roztodivných žánrových barviček, aniž by se byť na vteřinku snažili tvářit jako světaznalí umělci, kteří vědí víc než my. Pod nevypočitatelným zevnějškem se tak skrývá přehledná a skoro až hladivá pohádka, v níž zároveň není nouze o řadu scén, kvůli kterým si brzy začnete plánovat druhé zhlédnutí. Marketing Atlas mraků bohužel neprodal. Takže je to zase jednou na divácích. (12.11.2012)

Atlas mraků mě po shlédnutí naprosto brutálně uhranul. Musel jsem nad filmem přemýšlet, protože to jsem po něm chtěl a přesně to byl jeho cíl. Krásně se na něj koukalo, ale ještě lepší bylo, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to stíhám pochopit a nebo se snažím jenom vnímat jednotlivou řádku šesti příběhů. Ono je těžký, když mi tvůrci naložili šest příběhů, každý rozdílný a každý zajímavý a do toho nezastavitelně určité postavy mluvili tak filozoficky, že těch 172 minut mě na konci absolutně vycuclo. Věřím, že v tom sta tisícu myšlenek je podstata celého filmu a je mi jasný, že bych si to měl zkouknout minimálně ještě dvakrát, aby mi všecko došlo. Nicméně nebyl problém, abych pochopil, že ten příběh je hlavně o duchovnu a o různých názorech, se kterými se setkávají hinduisti ve své podstatě života a smrti. Těžce se píše i samotný komentář, protože je takových věcí, co by se k filmu dalo říct, ale je těžké to nějak dát do ucelené věty. Co ale můžu říct, tak hlavně to, že nedokážu dát plný počet, i když jsem chtěl. Opravdu moc chtěl. Za jedinečnou originalitu a za kuráž, kterou tvůrci do tohoto neuvěřitelně náročného příběhu investovali, když se rozhodli vzdát i svých honorářů jenom proto, aby to dotočili. Mrzí mě ale, že jsem celou tu dobu čekal na nějaký brutální závěr, kde jednotlivé příběhy nádherně splynou do jednotlivého celku a ono se tak úplně nestalo. (13.12.2012)

Atlas postmoderně narativních mraků. Čekal jsem intelektuální nokturno, a on to byl jen překombinovaný americký blockbuster, byť skutečně nádherně natočený. Excelentní a snad až nedocenitelná forma, které ovšem stůně obsah. Pokud jde o preference idejím revoluce a svobody, dávám i nadále přednost kupříkladu Klubu rváčů...traktát o karmickém fungování světa je pak vícenež banální... PS: Konceptem neustálého recyklování několika herců (symbolizující koloběh putování duší) také vzniká efekt jakýchsi ,,prkenných tváří", neboť k odlišení postav ztvárňovaných jedním hercem bylo použito divadelního líčení, efekt, který nevadí z principu odděleného jeviště a hlediště v klasickém divadle, je ovšem při použití filmové kamery snímající herce z bezprostřední blízkosti silně kontraproduktivní, neboť když herci zakryjete mimické svalstvo v obličeji, nezbývá mu už moc způsobů, jak hrát... Podobné filmy: Fontána, Magnolia, Crash, 21 gramů, Amores perros, Pan Nikdo (29.12.2012)