Atlas mrakov

Odvážné a pompézní. Wachowským a Tykverovi se povedl husarský kousek s propojením celé té skládačky příběhů a témat. Herci v rozmanitých rolích mají co hrát (hodně překvapivě mě potěšil Tom Hanks) a to i pod tunou makeupu. Příběhově to ale občas trochu zaskřípě. Naprosto zbytečná taškařice o útěku důchodců ze sanatoria vysloveně ruší napínavé pronásledování śťouravé novinářky zabijákem. Stejně jako tvorba sextetu Atlas mraků neměla moc co nabídnout. Upřímně se mi ani ta melodie nezdála tak vzletná. Z časových linií se mě osobně nejvíce líbily poslední dvě. Ty, napětí a určité mysteriózno, vyvažovali s celkovým poselstvím snímku nejlépe. (26.11.2012)

Podobně éterické a s myšlenkovým přesahem jako například Fontána, či Tree of Life, avšak daleko méně povrchní. Zatímco v předešlých snímcích se režiséři až příliš nechávají ukájet svojí vlastní režijní precizností a křičí do světa "hele koukej jak jsem dobrej", tak bratři Wachowští jsou v rámci jak vizuální estetiky, tak dějové koncepce daleko střídmější a účelovější - tedy více pro diváka. Celek tak působí mnohem uchopitelěji, srozumitelněji a ve finále přehledněji. Vše dává smysl, vše krásně zapadá. Film o lásce. Na první pohled složitý, komplikovaný, osobitý, ve finále jednoduchý, dávající na odiv nejjednoduší prozaickou myšlenku. Scéna z Neo Soulu je vizuálně neuvěřitelně vizionářská. Jeden z vrcholů roku a v rámci "neo-art-filozofického" subžánru nejvyzrálejší příspěvek vůbec. (24.11.2012)

Rozumím všem, kteří viděli nejlepší film svého života, neuvěřitelný blábol, nadčasový zázrak, nudný nesmysl, vizuálně dokonalý film, film o ničem, umělecké dílo, hru na velké umění nebo jen smutně konstatovali, že tohle nechápou. Moje oči v koordinaci s mozkem si při sledování užily většiny těchto pocitů, ale tentokrát nechám hodnocení na svalovém orgánu se dvěma komorami, dvěma síněmi a nějakou tou chlopní. A ten byl s oblečením duchovní myšlenky do akčního hábitu naprosto spokojen. Tímto se disclinovaně řadím do skupiny: „Jeden už uvěřil.“ (23.01.2013)

Tentokrát se sice nekoná žádná revoluce ani update filmových výrazových prostředků jako v případě "Matrixu" či "Speed Racera", ani setkání s něčím neskonale svěžím jako v případě "Lola běží o život", ale to v žádném případě nesnižuje kredit Wachowských a Tykwera. Jejich první spolupráce je jedno velké „a přece to jde“, a to jednak vůči údajnému přesvědčení producentů a představitelů studií, že stejnojmennou předlohu nelze zfilmovat, ale také vůči zabedněné domněnce, že výsledek by byl nějaká intelektuální dumka; případně můžeme přidat i přesvědčení, že v Evropě nelze natočit spektakulární blockbuster. Právě fakt, že "Atlas mraků" v jádru nedělá nic revolučního, ale přesto zcela bez potíží vede diváka svým zdánlivě spletitým vyprávěním, je ve výsledku fascinující doklad vyprávěcích možností filmového média a jeho jazyka. (16.12.2016)

Poté, co si jeden z bratrů Wachowských nechal přišít kundu, jde to s milými transsourozenci pěkně z kopce. Nepochybuji, že tohle je dostatečně velké hovno, ve kterém se bude zajisté hrabat ještě další generace zdejších esoterických hnědopichů, pokud někdo nedostane rozum a nezarazí jim reprodukci. Banda velkolepě natočených, rádobyfilosofických historek bez jakékoliv pointy, naplácaných jedna přes druhou, plná kýčovitých životních mouder a povrchních, sračkoidních blábolů, má velkou šanci vydrápat se ve zdejším žebříčku po zádech Foresta Žumpa až k branám Šošenské basy. Místní "moudří" opět rozpoutali tepelnou hysterii "Kdo je chytrý, ten mi rozumí" a zase jen chudák postižený verbal vidí nahého císaře a má chuť přehodnotit svou topku. Vzpamatujte se, kurva, nebo se příště náhle nachytáte, jak s Šádvelem a Radkem99 rozebíráte Kiergegaarda u banánového daiquiri! (04.01.2013)