Ten, kto stojí v kúte

Vkusná a lehce dojemná záležitost, která docela umně zakrývá to klišé všude kolem. Ale divákovi to zřejmě nevadí. A ani já nejsem výjimkou. Psychicky nestabilní Charlie přichází na nehostinnou střední školu, bez přátel, plachý a málomluvný, přesto plný životních mouder, kterými převyšuje ostatní. Nakonec si najde přátele, platonickou lásku a dokráčí ke smířlivému konci. Ano, je to jednoduché, ale funguje to!! Tedy většinou.. Musíme ale hned z úvodu přejít to, že ve Spojených státech jsou jen samí usměvaví lidé, kteří poplácáváním po ramenou a vřelými objetími vše vyřeší, vždycky vědí, co říct, vždycky vědí, jak s danou situací naložit. Charlieho volné chvíle vyplňuje především gay Patrick (Ezra Miller) a jeho nevlastní sestra Sam (Emma Watson), která má za sebou podle svých slov hodně nelehkou minulost (!). Oba jsou herecky skvělí, Miller po mrazivém dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi znovu velmi mile překvapil. Jenže.. On řeší svou orientaci, ona náklonnost k agresivním/sebestředným mužům, vše ale (přiznejme si) klouže jen po povrchu. Prostě lehký konstrukt musí vidět každý. Naopak pohled na módu, kazety nebo vinyly dokáže zahladit leckterou výtku. The Perks of Being a Wallflower sice není tím typem filmu, u kterého bych hned zjišťoval, kdy vyjde na disku, nicméně ten hudební, nadmíru povedený, jsem si obratem sehnal. (05.01.2013)

Na tento film se mi těžko kouká objektivně, přeci jenom je mi 16, miluju punk a new wave, vyrůstám na Hughesovích teen dramatech a tyhle příběhy ze střední mi jsou prostě vždycky víc sympatičtější než jiné žánry. A to je asi tak všechno. Tenhle film ačkoli mi to trhá srdce, není filmem (moji vrstevníci - "sorry jako"). Vím o knížce a o jejím stylu vyprávění, ale to nic nemění na tom, že v tomhle filmu jakoby nefungoval nějaký narativ a všechno jsou jen rozuteklé postavy, které konají nahodilé eskapády, které jsou ještě mnohokrát off the character (Ano Charlie je velice stydlivý kluk, ale ve filmu sahá na kozy dvěma holkám, jedna je i Ema Watson, a polonahý tancuje Rocky Horror Picture show) a závěrečná pointa není pointou, protože přijde out off nowhere tak jako skoro všechno tady. Chápu že vám to, ale při hudbě Davida Bowieho unikne. Jako nějaký nezůčastběný portrét dnešní mládeže to taky nemůžu brát, protože je to prostě nereálný :D nezbývá mi tedy nic jiného než to brát jako nějaký cool factor pro puberťáky a nepřemýšlet nad tím, v tom momentě a v jednotlivostech, to pak možná začne fungovat. (15.02.2021)

To Oliver Tate byl aspoň vtipný, uměl lépe vystihnout dobu středoškolských lásek a uměl vyprávět, jak rafinovaně tak přímočaře. Oproti tomu "Perks" nabízí jen obnošený huňatý svetr pro začínající hipstery. Ale ať nejsem jenom kousavý, tak celkové poselství, že za všechno si vlastně můžeme sami a všechno je to jenom v našich hlavách, je vlastně v podstatě fajn, jen by to nesmělo být jediné, co si člověk z filmu odnese. PS: Ale za Bluntmanovu reakci to asi stálo natočit, škoda, že tak hysterický nebyl i ten film. :) (04.01.2013)

Takový obratný mix hipsteřiny, gay friendly teen komedie a navrch pár překvapivých dramatických momentek. Klub odložených superchytrých teenagerů, kteří se po většinu času chovají jako dospěláci, nebo lépe. Ale do celkového konceptu feel good vibe filmu to tam pasuje. Dalo by říct, že žádné ryzí esence dokonalosti se nedočkáme, ale průseru rovněž ne a ruku na srdce, když se v té jedné osudové scéně rozehraje na plné pecky David Bowie, je to ta čtvrté hvězda. We are infinite. (27.02.2023)

Při prvním zhlédnutí se mi ještě nepodařilo moc naladit na specifickou atmosféru snímku, na podruhé už to bylo podstatně lepší. S nesmělým uchem Charliem jsem tak plně sympatizoval ne až od scény v jídelně, ale takřka už od začátku (dávkování minulosti s tetou však stále mělo svoji sílu). Charlieho malá tajemství jsou zkrátka příjemným filmem s výborným soundtrackem, který umí naladit diváka na tu správnou melancholickou náladu skrz vzpomínání na dospívání a přitom ani na moment nenudí. Takže celkově to vidím už na solidní 4* (ideu introverta začleněného do party o několik let starších výrostků prostě stále nedokážu úplně přijmout) a pokud se náhodou setkám s Charliem i někdy v budoucnu, rád s ním ty necelé 2 hodinky znovu absolvuju. (17.03.2013)