Zviera

Jedině frajer Bébelova formátu si dokáže s nadhledem a grácií dělat sám ze sebe tak brutální prdel pro potěchu ostatních... a navíc u toho stíhá mimoděk vyprávět o tom, že i filmový kaskadér má pěkně tvrdej chlebíček. Tudíž musí čas od času s předstíranou demencí umně balamutit sociálku, v apartním gorilím kostýmu svištět nad hlavami zákazníků v supermarketu a dokola padat ze schodů než jedna rozmazlená a nenapodobitelně přiteplená megastar, co "má závrať půl metru nad zemí", vykouří svou poslední cigaretu. A k tomu všemu musí čelit vilnému aristokratovi, který mu chce odloudit totálně šukedelickou Raquel Welch. Každý holt nemůže být Bruno Ferrari...a to je vlastně moc dobře. (24.10.2010)

Francúzsky, zväčša len komediálne ladený režisér Claude Zidi, zrejme nakoniec namiešal predsa i o čosi málo viac ponúkajúcich sa ingrediencií do daného pokrmu, než bol vskutku schopný stráviť, no i napriek tomu, titulné Zviera väčšinou celkom obstojne [vy]držalo pohromade až po záverečné titulky s predchádzajúcou sekvenciou, podobnou zrovna tej z titulu Jumanji; nakoľko sa hneď ponúkalo príslušné osvieženie v podobe pridanej vsuvky »filmu vo filme«, z čoho sa následne dalo v podstate vyťažiť snáď i neúrekom všelijakých možností, a čuduj sa svete, ono to normálne zafungovalo. • Jednak sa mi postupne najprv prezentoval živočíšny, ústredný protagonista Mike Gaucher, ako vyhľadávaný kaskadér na mimoriadne nebezpečné, filmové situácie, pričom «kaskadérsku dvojicu» vytváral spoločne i s Jane Gardnerovou, do ktorej bol vlastne už od začiatku zamilovaný až po uši, a jednak vďaka istej situácii sa toto puto napokon akosi pretrhlo, aby vari vzápätí robil kaskadérskeho dabléra zženštilému talianskemu hercovi Brunovi Ferrarimu, ktorý prišiel práve do Francúzska nakrúcať nový film, keď »obidve postavy« stelesňuje dobrodružný typ v podaní Jeana-Paula Belmonda v dvoch rôznych variáciách, čo so sebou už automaticky prinášalo i viacero humorných epizód, vrátane i naozajstných kaskadérskych kúskov prostredníctvom Bébela, ak ho avšak aspoň miestami nezastupoval nejaký „artista predvádzajúci kaskády”? • Atraktívnu Jane stelesnil «sexuálny symbol» 60. a 70. rokov XX. storočia, ktorý, myslím, teda okrem daného sexappealu - nemal v rámci hereckého výkonu čo extra ponúknuť, ak aspoňže nepočítam i medzičasom trocha spomínané, vyššie uvedené vlastnosti, ktorých zase nebolo až toľko, koľko by sa mohlo na prvý pohľad zdať. • Na mňa táto "zidiovka" zapôsobila občasne až chaotickým spôsobom, čím si zároveň za to vyslúžila i celkový, kritickejší pohľad v rámci celku; alebo Belmondo mal v sedemdesiatych rokoch aj vydarenejšie tituly s komediálnym charakterom na podobný spôsob »zámeny dvojníkov«, à la Le Magnifique, kde sú síce akési 2 časové roviny, v ktorých sa doširoka rozprestieral Bébelov nadštandardný, herecký prejav, ale akoby tentoraz znovu vykrádal sám seba v inom, no tom istom ponímaní; skrátka, začínal sa máličko prehrávať, toľkoto len na záver. (27.02.2024)

Jediný co mě v souvislosti s filmem Zvíře mrzí, je fakt, že nejsem sochař. Bejt totiž sochař, tak už jsem dávno obdaroval Prahu a s ní i celou naší zem sochou Belmonda v nadživotní velikosti. Za to, jakým způsobem ve Zvířeti Belmondo belmonduje a je naprosto k usmíchování. Claude Zidi dokonale využil užasné Bebelovi obličejové mimiky a vytvořil tak nejsexoznějšího mentála v dějinách stříbrného plátna. Obsazení Raquel Welch byla taky trefa do černého. Jako pár fungovali Bebel a Raquel naprosto dokonale, vzájmně si na své fórkování fantasticky nahrávali a to jiskření mezi nima bylo šukeznější než porsche plný bikinových holek. Najít v tomhle filmu chybu je stejný jako chtít hledat upřímnost v politických slibech. Zvíře je totální luxusní nášup prvoligovýho humoru. (11.01.2010)

CLAUDE ZIDI, ZVÍŘE (1977) ________ Krásné a těžko uvěřitelné, jak tenhle film, i kdyby se hodně snažil, nedokáže ani trochu zestárnout. Nejlepší komedie o filmu ve filmu všech dob, která oslavuje bláznivě kinematografické fluidum, které k filmu jako takovému patří tak nezpochybnitelně jako "kamera a klapka". Mám Bebela rád jako drsného gangstera, který se neusměje i jako mladičkého rebela bez příčiny a bez dechu v Godardových nenechavých rukou, ale ve Zvířeti vládne tak neodolatelně všebarevným šarmem, že zdaleka nepodléhá jen - v tomto filmu spíš permanentně nahá, než oblečená - Gorgonna, děvka i světice Raquel Welchová. ________ Ještě něco. Dlouhá, ale pro mě důležitá věta. Bebelův vzácně vážný výraz tváře se sotva znatelným náznakem úsměvu po té, co vyběhne schody, zazvoní a s grácií sobě vlastní a s půlkou pugetu v ruce se nechá vyrazit od zhrzelé snoubenky, když pak už z ulice letmým "posledním" pohledem vzhůru spatří Raquel ana aranžuje vršky tulipánů do vázy, pohled odvrátí a v klidu nastartuje džíp - pro mě, jakožto muže se srdcem rošťáka a nikdy neslábnoucí slabostí pro krásné ženy, je v tom jediném pohledu zkondenzované snad všechno, co by měl chlap vědět o životě. (24.03.2010)

„Jedete na Montmartre? Jak to víte? Někdy jsou takové noci“ :-) Co dodat. Klasika, klasik. Společně s Mužem z Acapulca můj nejoblíbenější Belmondo. Mám rád lidi, kteří nejsou (za každou cenu) vážní a navíc si sami ze sebe (nikoliv z druhých) umí udělat prdel. To není zase tak běžná záležitost (vlastnost). Navíc zde Belmondo mohl bezezbytku zůročit svoji původní profesi kaskadéra (viz jeho úsměvné naháněčky se sociálkou, popř. scéna(y) pádu ze schodů). Jako třešínka na dortu je tu potom (pro nás chlapy) božská Raqueel Welch. Je nesmírným potěšením sledovat tuhle dvojici (btw, tahle volba byla opravdu pověstnou trefou do černého) jak se navzájem pošťuchují a nahrávají na smeč(e) a scéna, kdy Raquel vylézá (po střemhlavém skoku z vodopádu) na břeh, patří mezi ty, kdy se chlapovi nedostává potřebného okysličení (v) mozku. A teď mi řekněte (chlapi) co víc si může člověk přát?! Pohodová oddechovka, která se (mi) NIKDY nepřejí. (24.07.2012)