Zviera

Jedna z mých oblíbených, nezapomenutelných Belmondovek a naprostá klasika francouzské komedie. Po Muži z Acapulca opět geniální dvojrole pro Belmonda - kaskadér Mike a filmový idol Bruno Ferrari jsou prostě k popukání, krásná sexbomba Raquel Welch, nezapomenutelné hlášky a scény...prostě super, super, super! Co to se mnou je cítím se jako kuře! :) (06.07.2010)

CLAUDE ZIDI, ZVÍŘE (1977) ________ Krásné a těžko uvěřitelné, jak tenhle film, i kdyby se hodně snažil, nedokáže ani trochu zestárnout. Nejlepší komedie o filmu ve filmu všech dob, která oslavuje bláznivě kinematografické fluidum, které k filmu jako takovému patří tak nezpochybnitelně jako "kamera a klapka". Mám Bebela rád jako drsného gangstera, který se neusměje i jako mladičkého rebela bez příčiny a bez dechu v Godardových nenechavých rukou, ale ve Zvířeti vládne tak neodolatelně všebarevným šarmem, že zdaleka nepodléhá jen - v tomto filmu spíš permanentně nahá, než oblečená - Gorgonna, děvka i světice Raquel Welchová. ________ Ještě něco. Dlouhá, ale pro mě důležitá věta. Bebelův vzácně vážný výraz tváře se sotva znatelným náznakem úsměvu po té, co vyběhne schody, zazvoní a s grácií sobě vlastní a s půlkou pugetu v ruce se nechá vyrazit od zhrzelé snoubenky, když pak už z ulice letmým "posledním" pohledem vzhůru spatří Raquel ana aranžuje vršky tulipánů do vázy, pohled odvrátí a v klidu nastartuje džíp - pro mě, jakožto muže se srdcem rošťáka a nikdy neslábnoucí slabostí pro krásné ženy, je v tom jediném pohledu zkondenzované snad všechno, co by měl chlap vědět o životě. (24.03.2010)

"Kdybych byl chlap, co jsem býval, přeskočil bych zeď a znásilnil ji jako v Carpentras." Mike Gaucher a Bruno Ferrari jsou jedněmi z nejvtipnějších postav, které kdy Belmondo vytvořilo. Ono samozřejmě zaválelo v nejednom filmu, ale tenhle opičák, který si ještě nevykouřil svou poslední cigaretku, protože mu sociálka nevyplatila dávky na jeho neexistující rodinu, je prostě dokonalý. A když se do smršti vtipů zamotá neskutečná krása Raquel Welch a jemně se to promíchá, tak je teoreticky možné vytvořit dokonale zábavný film. A tím Zvíře rozhodně je. (25.11.2013)

Francúzsky, zväčša len komediálne ladený režisér Claude Zidi, zrejme nakoniec namiešal predsa i o čosi málo viac ponúkajúcich sa ingrediencií do daného pokrmu, než bol vskutku schopný stráviť, no i napriek tomu, titulné Zviera väčšinou celkom obstojne [vy]držalo pohromade až po záverečné titulky s predchádzajúcou sekvenciou, podobnou zrovna tej z titulu Jumanji; nakoľko sa hneď ponúkalo príslušné osvieženie v podobe pridanej vsuvky »filmu vo filme«, z čoho sa následne dalo v podstate vyťažiť snáď i neúrekom všelijakých možností, a čuduj sa svete, ono to normálne zafungovalo. • Jednak sa mi postupne najprv prezentoval živočíšny, ústredný protagonista Mike Gaucher, ako vyhľadávaný kaskadér na mimoriadne nebezpečné, filmové situácie, pričom «kaskadérsku dvojicu» vytváral spoločne i s Jane Gardnerovou, do ktorej bol vlastne už od začiatku zamilovaný až po uši, a jednak vďaka istej situácii sa toto puto napokon akosi pretrhlo, aby vari vzápätí robil kaskadérskeho dabléra zženštilému talianskemu hercovi Brunovi Ferrarimu, ktorý prišiel práve do Francúzska nakrúcať nový film, keď »obidve postavy« stelesňuje dobrodružný typ v podaní Jeana-Paula Belmonda v dvoch rôznych variáciách, čo so sebou už automaticky prinášalo i viacero humorných epizód, vrátane i naozajstných kaskadérskych kúskov prostredníctvom Bébela, ak ho avšak aspoň miestami nezastupoval nejaký „artista predvádzajúci kaskády”? • Atraktívnu Jane stelesnil «sexuálny symbol» 60. a 70. rokov XX. storočia, ktorý, myslím, teda okrem daného sexappealu - nemal v rámci hereckého výkonu čo extra ponúknuť, ak aspoňže nepočítam i medzičasom trocha spomínané, vyššie uvedené vlastnosti, ktorých zase nebolo až toľko, koľko by sa mohlo na prvý pohľad zdať. • Na mňa táto "zidiovka" zapôsobila občasne až chaotickým spôsobom, čím si zároveň za to vyslúžila i celkový, kritickejší pohľad v rámci celku; alebo Belmondo mal v sedemdesiatych rokoch aj vydarenejšie tituly s komediálnym charakterom na podobný spôsob »zámeny dvojníkov«, à la Le Magnifique, kde sú síce akési 2 časové roviny, v ktorých sa doširoka rozprestieral Bébelov nadštandardný, herecký prejav, ale akoby tentoraz znovu vykrádal sám seba v inom, no tom istom ponímaní; skrátka, začínal sa máličko prehrávať, toľkoto len na záver. (27.02.2024)

Jedna z nejpovedenějších komedií s nesmrtelným Belmondem, kterého doplnila okouzlující Raquel Welch. Nezapomenutelné hlášky a vtip v každém záběru opravdu stojí za to. Zkrátka tuhle záležitost by si neměl nechat ujít nikdo, natož fanoušek Belmonda. Vřele doporučuji, neboť na mne to udělalo veliký dojem už když jsem ji viděl poprvé jako malý kluk. 90% (18.11.2010)