Zostaň so mnou

Nátlakově emoční drama, které není špatné, ale není nikterak originální. Kombinace přítomnosti, "ducha Mii" a minulosti nebyla špatná, ale více neosloví. Silnější nadprůměr, ale víc z If I Stay vytěžit nejde, do kvalit má daleko. Přesto se díky hereckému obsazení jedná o příjemný snímek .. 6/10 = 64% (13.01.2015)

Čekal jsem více. Asi proto 3*. Chloë mám moc rád a tady se ukázalo, že k dobrému filmu vážně ona sama nestačí. Hrála výborně ovšem režie a některé dialogové části se mi moc nelíbily. Jamie Blackley mi tam taky bohužel moc neseděl, myslím, že při pozornějším castingu by se dalo vybrat lépe. Film mě zklamal, protože měl rozhodně na víc, ambice byly s tímto nápadem, dějem i zakončením hodně vysoké, bohužel režie a samotné provedení se moc nepovedlo a to je obrovská škoda. Co ale taky čekat od 50ti letého nezkušeného rejži, který to má skoro jako debut. 50% a to především za Chloë. (10.11.2014)

Je jasné že najväčším pozitívom filmu je CGM, ale treba si priznať, že film bol konzistentnejší a hlavne o poznanie zmysluplnejší ako podobné Pevné puto. Jasné že to bol doják určený primárne pre tínedžerky, ale nemožno poprieť že sa podaril a predovšetkým soundtrack splnil svoj dojemný účel. (19.09.2014)

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)